Zatímco celý týden lilo jako z konve, v pátek odpoledne se začalo nebe jasnit. Což byla samozřejmě i dobrá zpráva pro pořadatele akce, která už dle výběru kapel a interpretů dávala tušit, že může být hodně vydařenou. Lidé se ale scházeli celkem pomalu, což odskákali metaloví Hand Grenade.

Šumperští O5 a Radeček už na tom byli o poznání lépe. Přece jen na rozdíl od svých předchůdců se dají nazývat kapelou celorepublikového formátu, kdy minimálně dva jejich songy "Praha" a "Vloupám se" jsou známými hity. Samozřejmě nemohly chybět ani v tomto hodinovém setlistu a byly doplněny sugestivní "Máš mě na svědomí", aktuální "Budu rád" a v duetu "Zůstaň" dokonce dostala místo Kláry Vytiskové, která zpívá v původní verzi, prostor jedna z dívek z publika, která se své role zhostila velmi důstojně. Nechyběla ani coververze "A Sky Full Of Stars" od Coldplay. Prostě příjemné vystoupení na rozjezd.

Legendární Tata Bojs jsou stylově malinko jinde. Především měli fantastický zvuk a svůj setlist měli hodně podobný s tím, co zahráli před půldruhým měsícem na zámku v Telči. Na energii neubrali ani o píď a publikum pod hlavním pódiem se výrazně rozrostlo. Bylo velmi zajímavé sledovat, že během prvních dvou vystoupení stáli v kotli lidé věkově se pohybující mezi třiceti až čtyřiceti lety. Před vystoupením Xindla X však došlo k poměrně razantní generační obměně a najednou nejen, že bylo prakticky úplně našlapáno, ale všude samí -náctiletí a hlavně slečny, které si s chutí zanotovaly "Barbínu", "Chemii", "Dysgrafika", "Anděla" i songy ze zatím poslední desky "Kvadratura záchranného kruhu" "Mýval", "Popelka" a "Na vodě". Dá se říci, že Ondřej Ládek se svou obměněnou koncertní kapelou byl vrcholem pátečního večera.

Následující Inekafe sice slibovali stylové zakončení pátečního večera, ale z jejich vystoupení byla cítit určitá rozladěnost. Technické problémy menšího či většího rázu přetrvávaly valnou část vystoupení a zvuk byl v porovnání s předchozími interprety o dost horší. Jasně, jedná se o jiný styl muziky, přesto zpěváka Vratko Rohoně bylo slyšet velmi špatně. Kapela sice hrála jako o život "Kto na to príde", "Telefónne číslo", "30. február", "Kašovité jedlá", "Vzpomienky na budúcnosť" či "Ďakujeme vám", jistá pachuť po jejich vystoupení však přece jenom zbyla.

Sobotní program využil té výhody, že součástí celého areálu je také koupaliště. Teplota vody byla lehce nad dvacet, vzduchu výrazně nad třicet stupňů, takže lidé se nebáli využít vodního tobogánu, který byl umístěn přímo za hlavním stage a příjemně se zchladili.

O co větší bylo vedro, o to těžší úkol dostal Michal Hrůza, který musel pomyslně vytáhnout lidi z bazénů a lehátek a přimět je, aby se šli bavit. Jelikož je to zkušený hitmaker a také velmi vtipný člověk, slušný počet lidí se nenechal dlouho pobízet a přišel si pod pódium zazpívat "Bílou velrybu", "Pro Emu" či "1+1". V několika vtipných mezistupech se publikum nebálo se zpěvákem spolupracovat a dohromady z toho byl velmi příjemný rozjezd druhého festivalového dne.

Petr Bende s Grajcarem dostali největší prostor na hraní a využili ho bezezbytku. Zpěvák do diváků v domovské Třebíči pumpoval maximální množství energie, co bylo možné a věčně usměvaví pohodáři v krojích přinesli do celého vystoupení speciální esence - zahráli nejenom na lidovú notečku, ale nebáli se sáhnout ani do repertoáru Billa Haleyho, Jiřího Suchého či Bruno Marse. Petr Bende nezapomněl na žádný ze svých hitů, ani na singly z nové desky "reSTART" a "Utonout". Pro mě osobně však byla největším zážitkem lidovka "Za horama dědina". Chlapi z Dolních Bojanovic ukázali neuvěřitelnou sílu svého hlasového fondu a popový kabátek této skladbě byl ušitý přesně na míru.

Mňága a Žďorp letos také vydala nové album "Třínohý pes" a z něho se nebála prezentovat například "Co bude pak", "Boží mlýny" či "Znali se sotva hodinu", která napadla dle slov Petra Fialy autora "během vystoupení folkrockové kapely Prodigy na festivalu Trutnoff". Set odpíchli hitovkami "Písnička pro Tebe" a "Hodinový hotel", nezapomněli" že "I cesta může být cíl" a společně s množstvím lidí v kotli se vydali na "Měsíc". Petr Fiala je jedinečný frontman, jeho grimasy, pohyby či gesta dokážou pobavit i bez zpěvu a v kombinaci s pohodovými písničkami to byl příjemný balzám na duši.

Závěr programu na hlavní stage opanovali stylově malinko ujetejší "Vypsaná fixa", která se také nyní opírá ve svém repertoáru o nové album "Tady to někde je" a divočáci z Visacího zámku, kterým už bylo "ku...drát padesát".

Dohromady lze Polanka fest vnímat jako povedený ekvivalent dalšího třebíčského festivalu Zámostí, který je ale laděn především pro příznivce alternativnějšího pojetí muziky. Polanka fest je v dobrém slova smyslu komerční, s dobrou organizací a na velmi příjemném místě. Tisíce návštěvníků jsou důkazem, že je tu další zajímavá hudební tradice.