Koněšínský Vendelín se úspěšně vklínil mezi příjemné rodinné folkové festivaly

Už tak neskutečné množství hudebních festivalů v České republice přijalo do své rodiny dalšího člena. Koněšínský Vendelín patří do kategorie akustických folkových dvojvečerů, kde by měl být dostatek možností si zazpívat, příjemně popovídat a užít si horké letní noci v atmosféře, kde je člověku dobře.

Live: Koněšínský Vendelín: Maarien, Žalman a spol., Buty, Petr Bende, Kamelot, Jaroslav Samson Lenk a další

místo: Autokemp Borovinka, Koněšín
datum: 23.-24. června 2017

Když jste po celotýdenním pracovním shonu unaveni z práce, není nadto vyrazit si o víkendu do přírody. Pokud k tomu máte rádi hudbu, festiválek zasazený pěkně do lesa je hodně příjemnou věcí. Když jste romantici a máte rádi letní oblohu plnou hvězd, s Koněšínským Vendelínem se nemůžete mýlit.

Pořadatelům se už pro první ročník akce podařilo zlákat velmi solidní obsazení po oba dva dny. Program vždy začínal kolem třetí hodiny odpoledne a na hlavním pódiu se

© Vít Bláha

končilo kolem půlnoci, jinde samozřejmě klidně i za ranního kuropění. V celém areálu, kde jsou umístěny i chatky na přespání, nechybělo ani stanové městečko, bazén, spousta stánků a atrakcí, při kterých se mohla vyřádit celá rodinka, o tipech na výlety do blízkého okolí ani nemluvě. Hlavní však samozřejmě byla muzika.

Té folkové se říká možná malinko s despektem a ironií hodná. To ale vůbec neškodí. Lidí, kteří si rádi zpívají s kytarou nejen u ohýnku je u nás stále ještě dost a důkaz podal i tento první ročník festivalu, na který se jich sjelo zhruba dva tisíce. Páteční začátek obstaral Brtnický dostavník, opravdový start však přišel až s následujícími Marien. Pardubická kapela stejně jako ostatní dostala hned devadesátiminutový prostor k vystoupení a ještě repertoárově čerpala z loňské oslavy deseti let činnosti (nyní je slavnostní koncert z Ideonu už oficiálně k mání na CD). Dostalo se na skladby "A bylo léto", "Olešnickou", "Butche a Sundance", stále relativně novou "Rozálku", ale i na výborný cover "Hotel California" od Eagles. Víťa Troníček je skvělý instrumentalista a nikdy neztrácí vtip. Jeho neustálé pošťuchování s manželkou a zároveň kolegyní v kapele Zdenou bylo velmi milé a spontánní.

O Žalmanovi už bylo napsáno zřejmě vše, co mohlo být. Oslavil kulaté výročí koncertem v Lucerně, knížkou i výborným CD "Cestující muž". Jeho studnice hitů a legendárních popěvků je v podstatě nevyčerpatelná. Umně tak míchal nové písně se staršími, "Zapomínám skleničku" lidé kvitovali v podstatě stejně jako "Dej mi tón". "Ticho hobitů" zase rozparádilo výtečnou zpěvačku Michaelu Hálkovou a závěrečný "Divokej horskej tymián" byl i ve velkém horku nádherně mrazivý.

Vrchol pátečního večera obstarali ostraváci Buty. A tady došlo zřejmě k jediné vadě na kráse celého festivalu. Což o to, Buty hráli dobře, došlo na všechny jejich hity typu "Mám jednu ruku dlouhou", "Krtek" či "Jednou ráno", zpěvák Radek Pastrňák působil vtipně a v pohodě, ale stylově přece jenom kapela až tak nezapadla do celkového pojetí festivalu. Určitým problémem už zřejmě bylo téměř hodinové chystání se na koncert a zvučení a fanoušci, kteří byli od Žalmana pořádně rozezpívaní taky asi nebyli v daný moment pro Buty tou správnou cílovkou. Proto už někdy v polovině koncertu začali odcházet.

Druhý den program odstartovali Pepa Barnet a Sešup. Ať je to jak chce, byli pouhou předkapelou pro další z hvězd festivalu - Petra Bendeho. Ten hraje koncerty v několika sestavách, zde zvolil trio, kde ho doprovodil baskytarista Dalibor Dunovský a hráč na cimbál Michal Grombiřík. V horkém letním odpoledni Petr vsadil víc na starší písničky "Kolotoč", "Anděl perutí mách", "Zaklínám své moře", ale zcela neoapomněl ani novinkové album "reSTART" se skladbami "Utonout" či "Živí to nepřežijem". Přítomnost cimbálu ho přinutila navštívit i vody lidové muziky se skladbou "Za horama dědina", ale i vzpomenout legendu všech legend Beatles a jejich "Yesterday" v nádherné úpravě pouze s cimbálem. Během setu se dostalo i na klasiku "Pramínek vlasů" od Jiřího Suchého, velmi oblíbenou "Trávu" a "Nad horú svítá".

Následoval velmi příjemný set nepříliš masově známého Přístavu. Jejich vystoupení však překvapivě neskončilo poslední písní vymezeného časového prostoru, ale v tom je kouzlo i krása podobných festivalových setkávání. Jednotlivé kapely se mezi sebou často dobře znají, Petr Bende, spěchající na další koncert do

© Vít Bláha

Jihlavy, tak nechal pozdravovat frontmana Kamelotu Romana Horkého. Ten bohužel jako hlavní tahák festivalu přijel na vystoupení hlasově indisponován, což bylo znát přibližně od čtvrté písně koncertního setu. Vypomohl si dlouhými, ale výbornými sóly na kytaru a závěrečnou čtvrtinu koncertu mu pomohla svými hlasy utáhnout právě kapela Přístav.

Roman Horký sázel nejen na klasické hity "Honolulu", "Zachraňté koně", "Cikáni", "Zlatá ryba", "Pálava" či nádherný "Slib", ale nezapomněl ani na stále aktuální desku "Babí léto", ze které například představil píseň "Jan Eskymo Welzl", která pojednává o polárníkovi, co splodil zhruba na dvě stě dětí. A ani chybějící Horkého hlas tak nepokazil zážitek, který tahle brněnská legenda zaplněnému areálu poskytla.

Pisatel reportáže o sobě stále ještě nemůže tvrdit, že by byl kdovíjakým expertem na country a folk styl. Proto ho jméno Jaroslava Samsona Lenka nechávalo celkem chladným až do doby, než tento charismatický zpěvák a skladatel nejen večerníčkových hitů pobláznil publikum vtipnými prupovídkami, zpěvnými a legračními

© Vít Bláha

texty a vystupováním, kdy ho za celou dobu neopustil úsměv na rtech. Na pódiu zcela sám samotinký, jen se svojí speciální osmistrunnou kytarou, publikum mu zobalo z ruky a nechalo se na vlnách salv smíchu unášet k žhavé sobotní půlnoci. Lepší tečku prvního ročníku si akce nemohla přát.

A je nutné napsat, že s drobnou výjimkou již zmíněných But se povedla na jedničku s hvězdičkou. Skvělé počasí, nádherné prostředí, výborné kapely a interpreti, vstřícná a komunikativní nálada mezi lidmi, velmi dobrá organizace, obsluha, to vše jsou hodně dobré základní stavební kameny, na kterých se do budoucná dá vystavět pěkná tradice. Pavel Žalman Lohonka během svého vystoupení prohlásil, že ho těší možnost vystoupit na prvním ročníku festivalu a doufá, že se nebude jednat o poslední. Pokud by se tak z nějakých důvodů stalo, byla by to velká škoda.

• Bylo milo (Lubomír Karpíšek, 25.06.2017 20:42) Reagovat

  Ahoj všem,
  abych trochu, vzdáleně parafrázoval Saturnina pana Jirotky - ještě se chvěji krásným zážitkem, ještě ze mě nevyprchala ta úžasná atmosféra, která provázela celý víkend v kempu Borovinka pod Koněšínem a nad Dalešickou přehradou a už zasedám ke klávesnici, abych vám napsal.
  Taky bych mohl nepsat, protože pan Menčík napsal skoro všechno, je vidět, že u toho byl. Co ovšem opomněl, možná úmyslně, kdo ví, to byla velmi výrazná postava moderátora obou dnů. Ten chlapec neměl o folku, country atd. ani ponětí. Víte, že oblečení se tak nějak na takových akcích neřeší, ale většina diváků i účinkujících to bere asi tak trochu, jako kdyby jeli na vandr. Ne tak pan moderátor. Byl profesně a profesionálně oblečen do sáčka a skoro lakýrek s takovou tou tupou špičkou a všechny kapely uváděl, jako by v Las Vegas uváděl hvězdy show. Jeden by řekl, že mu to po druhé, třetí kapele dojde. Kdepak, vytrval v tom, co měl přísně a přesně naučené, neuhnul ani o milimetr. V sobotu, na konci programu, se tak trochu propálil, protože nezapomněl zpropagovat sám sebe. Taky skoro všechni muzikanti po nástupu na pódium z jeho projevu byli trochu nesví a téměř bez výjimky výkon pana moderátora okomentovali, podle povahy - vlídně, nebo trochu méně. Myslím, že stejně, jako Buty, i pan moderátor se hodí do jiného prostředí. To je tak to jediné, čím bych mohl autora článku doplnit, co se faktů týče.
  Teď chci ale chválit a dělat reklamu lidem, které jsem asi ani neviděl a o kterých nic nevím. Tuhle dvoudenní akci připravili perfektně. Od příjezdu k areálu byste nenarazili na zamračenou tvář. Všichni, od pořadatelů, přes ..., po ochranku, všichni byli milí a ochotní poradit, pomoct. I mimo VIP zónu. A jak už psal autor článku, jeli jsme na hodnou muziku a taky obecenstvo podle toho vypadalo. Usměvaví, milí lidé vůkol. Dva dny úsměvů a opravdu lidského chování jednoho k druhému, prosili jsme cizí lidi, ať nás vyfotí se sochou Vendelína a naopak jsme rádi každému vyhověli. Pi ubytování v pátek - na akci jsme jeli 300 kilometrů, jsme si chytli místo v první řadě a nelitovali jsme. Pak jsme se prošli areálem. Na počet lidí a kapacitu kempu bylo stánků s jídlem a pitím ažaž. A co je taky hodně důležité, mobilních záchodů dostatek, i když kemp chvílemi praskal ve švech. Moc jsme se těšili na páteční večer, ale opravdu, Buty patří na jiná pódia. Po ukončení jsme se přesunuli nahoru, /kemp Borovinka je na jednom konci dvouúrovňový/, k ohni a tam jsme se bavili se stejně naladěnými lidmi při kytaře do svítání. V sobotu dopoledne jsme si v kempu mohli dát vyprošťovací polévku, grilované maso, palačinky, kafe, ... V horní úrovni kempu je požární nádrž, fikaně maskovaná jako bazén, ale nenechte se mýlit, na ceduli je tam psaná i sací hloubka. Rád přiznávám, že jsme požární nádrže využili k osvěžení, a že nás bylo dost. A pak přišel večer, sobotní večer. Kameloti nám všem rozehřáli krev, nechtěli jsme je pustit z pódia, ale čas je neúprosný, čekala nás ještě jedna produkce. Jarda Samson Lenk přišel sám a začal. Začal nás bavit a bavil nás od začátku do konce. Kolikrát jsem musel sundávat brýle a otírat pod nimi slzy smíchu. Paráda.
  A teď ještě jeden rozdíl mezi pátkem a sobotou. Buty předváděly tak trochu hvězdné manýry včetně zvučení, které si posunuli o hodinu na hodinu. Kameloti přišli, nazvučeno bylo rychle a perfektně, prostě profíci se poznají. Samson zrovna tak. A pak, k půlnočnímu ohni, přišli oba pánové, kteří nám hráli a zpívali, Sasmson i Roman Horký. Ten navíc přinesl i půlnoční pohoštění. Má manželka měla, jak pak říkala, husí kůži, když zjistila, že za ní Roman Horký stojí. Nechci se plést, když píšu, že za ní stál slušný, skromný člověk, skvělý muzikant, totéž platí, myslím, i o Samsonovi, který byl o kousek vedle.
  Jen neradi jsme šli spát. A ještě i v neděli dopoledne jsme si měli kde koupit kafe, vodu, i ty palačinky k snídani, když někdo chtěl. Naposledy jsme se šli projít areálem, dívali jsme se kolem, ze strany na stranu, viděli jsme, až na jeden poslední, opuštěné stanové městečko, pak se kouknu, kde ještě včera byly nafukovací klouzačky pro děti, pouťová atrakce, kolotoč, stánky, keramika a hrnčířský kruh, no jo. Vrátili jsme klíče od chatky, rozloučili se a vyrazili , jako skoro poslení, na tu třísetkilometrometrovou cestu na západ. A jak to bývá, mlčeli jsme, pak jsme si začali o prožitém víkendu povídat a teď jsem vám to napsal. Bylo to krásné.
  
  
  

  • Re: Bylo milo (Zdeněk Trojan, 26.06.2017 08:02) Reagovat

    Uauu………,
    tak tahle slova jsou pro nás „neviditelné“ tou nejkrásnější pochvalou a zadostiučiněním. Pro nás, kteří opakovaně přemýšleli, jestli nebyla blbost se v dnešní době do takové akce vůbec pouštět a jestli tím naopak neohrozíme všechno to, co jsme celou dobu „piplali“, budovali a zvelebovali. Kteří se kvůli přípravám festivalu nedostali celý poslední týden vůbec domů k rodinám a přátelům, kteří při čtvrtečním „přechodu fronty“ v hluboké noci, v průtrži mračen a vichřici chytali ulítlé stánky, stavěli popadané záchody a hledali odfouklé informační cedule, ceniky a plachty…….
    A o několik hodin později, když se začaly ozývat první zvuky kytar, benž, houslí a bubnů, jsme se ve chvilce klidu zastavili vedle podia, koukli na provizorní amfiteátr před ním, kde různě postávalo, posedávalo i polehávalo to množství usměvavých a snad i v té chvíli spokojených lidí, kteří se nás rozhodli dobrovolně svojí návštěvou za tu snahu zpětně ocenit, draly se nám do očí slzy……
    Nedovedete si představit, jak jsme vděční Vám všem, kteří jste dobrovolně dorazili na „Koněšínského Vendelína“, při tom množství různých tradičních akcí, koncertů, Fontán, Port i dalších festivalů. Svůj čas a peníze investovali právě sem, do něčeho, co má v názvu „první ročník“….
    Doufáme, že před „druhým“ mnozí z Vás jen suše utrousí…. „Jóóó, jasně, ale tentokrát si vezmu plavky, protože se „nahoře“ stihnu při sledování a poslouchání i koupat a radši taky tentokrát budu sedět „víc vpravo“, protože tam je dřív stín od těch vysokejch smrků…..“
    Tohle my všichni „neviditelní“ tady chceme, proto to děláme a jen Vy tuhle parádu můžete posunout dál nebo ji „zabít“. My se budeme zase snažit, abyste řvali smíchem jako při Samsonovi a zasněně pozpěvovali stejně jako při Žalmanovi nebo Kamelotu.
    Tak zatím ahoj, na chvilku si jdeme konečně zdřímnout. Ráno musíme brzo vstávat. Kvůli „druhému“ máme totiž volat …. ….. ….. ….
    
    

    • Re: Bylo milo (Květa, 26.06.2017 10:50) Reagovat

      Nezapomenutelný zážitek , počínaje atmosférou,prostředím,přístupem personálu. Ač to byl první ročník,byl skvěle připraven.Vřelý dík všem , kteří toto připravili a mnozí organizátoři festivalů by se od nich mohli učit. Věřím, že bude i druhý ročník, kde se opět setkáme se skvělýma lidičkama. Takže móóc děkujeme :-)
      
      
      

    • Re: Bylo milo (Jirka Kolář, 26.06.2017 20:59) Reagovat

      Ahoj Zdeňku,
      smekám před Vámi a s celou rodinou se těšíme na další ročník. Mladší synek od soboty nemluví o ničem jiném, na stolku se mu zabydlela keramická soška Vendelína, kterou nutně potřeboval koupit hned, jak jsme vstoupili do areálu. Já bych si dovolil nesouhlasit s názorem, že Buty byly trochu mimo (myslím po hudební stránce). Naopak ukázaly pestrost celého festivalu, kde si každý našel to své, já si souhru pánů Pastrňáka, Vavříka a spol. náramně užil. A sólo Milana Straky na zobcovou flétnu bylo znamenité!!!
      Držíme palce do dalších ročníků Vašeho festivalu!!!
      PS: Asi po 19 letech jsem znovu spal pod stanem...
      
      

• Koněšín nezklamal (Jaromír Mutl, 26.06.2017 16:34) Reagovat

  Děkujeme všem, kteří se posíleli na organizaci této skvělé akce. Koněšín a kemp Borovinku velice dobře znám a nevěřil jsem, že je schopen mne ještě něčím překvapit a vida, mýlil jsem se. A to velice příjemně. Ve skvělém prostředí, s vynikajícími muzikou a takřka bezchybnými organizátory bylo i to tropické horko docela dobřr snesitelné.
  Takže přátelé. Dík za první ročník Vendelína a už brzy začnu počítat kolikrát seještě vyspím, než budu moci přijet na ročník druhý. Jaromír
  
  

8/10

Recenze: Řeka tekoucí mezi "Břehy" Vladivojny La Chii je svěží a hluboká Vladivojna La Chia se snaží objevovat stále nové světy. Natáčí pestré desky. Nebojí se hutného rock-metalu, popu, psychedelického rocku, já ji vnímám hlavně jako indie písničkářku. Má zkušenosti s filmovou i scénickou hudbou.... čtěte zde

Vydáno: 22.12.2024 08:00 v sekci Recenze

7/10

Hudba v tisku: Poutavě psané "Příběhy za písněmi KG" zasazují Gottovy hity do zajímavých souvislostí Už pět let uběhlo 1. října od smrti nejslavnějšího českého zpěváka. Podle množství nosičů a knih, které nadále vycházejí, se však zdá, jako by tu s námi stále zůstával. Ne všechny tituly jsou povedené, některé může... čtěte zde

Vydáno: 21.12.2024 16:30 v sekci Recenze | Hudba v tisku

10/10

Recenze: "Zázračná písně krajina 20 LET Symfonická" Anety Langerové nabízí dokonalou esenci všeho, co hudba přináší V dnešní době je čím dál vzácnější, když při poslechu jakéhokoliv nosiče zažíváte mrazení v zádech. Trojvinyl "Zázračná písně krajina 20 LET Symfonická" od Anety Langerové ovšem tento pocit navozuje. Nadšení navíc... čtěte zde

Vydáno: 21.12.2024 08:00 v sekci Recenze

Zemřela Helena Zeťová Ani v předvánočním období nechybějí smutné zprávy. Některé jsou až šokující - jako ta, že zemřela Helena Zeťová. S informací přišel deník Blesk, podle kterého nevlastní dcera Leška Semelky vypadla z okna. Zlínská policie... čtěte zde

Vydáno: 20.12.2024 14:49 v sekci Novinky

Rozhovory: Helena Vondráčková - Vážím si toho, že to se mnou fanoušci tak dlouho vydrželi Helena Vondráčková zažívá krásné období. Šedesát let na scéně si připomíná několika výběry písní, koncerty, ale i speciální výstavou v Tančícím domě. Nedávno obdržela Cenu Thálie za celoživotní dílo. Jak na to... čtěte zde

Vydáno: 20.12.2024 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory