Incubus byli zejména na přelomu tisíciletí velmi respektovanou skupinou, která pod vedením lídra a zpěváka Brandona Boyda vypouštěla velmi dobré desky s ohromným komerčním úspěchem. Ostatně platiny a zlata za prodeje alb by v klidu mohla přehazovat vidlemi. Jenže charakteristický rukopis kapely se postupně rozmělňoval a dřívější tah na branku už nebyl tak výrazný. Vykrystalizovalo to v nepříliš dobře přijatou deskou "If Not Now, When?" z roku 2011, která byla doposud poslední nahrávkou americké formace.

Snad i proto jsme si na novou řadovou desku museli počkat šest let, což je nejdelší prodleva v šestadvacetileté historii skupiny. V mezidobí Boydova parta sbírala síly i inspiraci pro názvem i přebalem strohou novinku "8" a rozvázala dlouholetou spolupráci s vydavatelstvím Epic Records. Bývalé partnery vyměnila za Island Records a na nahrávání materiálu přizvala svého kámoše Skrillexe, který se ujal doplňující produkce po veteránovi Daveovi Sardym.

Ač by strohost osmičky mohla evokovat návrat k syrovějším kořenům, je nahrávka ve skutečnosti velmi melodická až mainstreamová. Na druhou stranu nejsou Incubus žádní trendaři a v duchu raných nultých let si za zády nechávají svého dýdžeje Chrise Kilmorea, který dolaďuje jejich v základě kytarovou hudbu. Naopak nu-metalové i funk-metalové choutky je přešly a ty vyměnili za mainstreamový pop-rock. Ač to zní všelijak a skalní fandy to diplomaticky řečeno zamrzí, není to úplně špatné.

Minimálně první singl "Nimble Bastard" je hravá a zábavná píseň po všech stránkách. Nechybí výrazný refrén, kterým si Incubus znovu připomněli, jaké je to napsat velký hit. Tomu sekunduje neméně špatný otvírák "No Fun" s explodujícími kytarami v úvodu. S rychlejšími, kytarovějšími kusy pak kontrastuje balada "State Of The Art", která může na první poslech dráždit až přílišně mainstreamovým zvukem, ale ve své podstatě to je příjemná, jednoduchá skladba, která by v rádiu rozhodně neurazila. Podobné to je i s další baladou "Undefeated". Pomalá, klidná píseň s trochu přeslazeným vokálem, má nesporný potenciál a ani častějším poslechem se nezprotiví.

Škoda je několika slabších momentů ("Glitterbomb", "Loneliest", "Throw Out The Map") i nepřesvědčivých experimentů ("Make No Sound In The Digital Forest", "When I Became A Man"), které ubírají na tempu i kompaktnosti a nutí posluchače si občas zazívat. Osmička ale není ve skutečnosti špatné album. Incubus možná nejsou téže kapelou jako kdysi, ale stále umí napsat dobrou píseň a zaujmout silnou melodií nebo přiostřenými kytarami. Oproti předchozí "If Not Now, When?" je z nahrávky cítit větší sebevědomí i chuť, byť za cenu toho, že jejich hudební směřování ne každého potěší.