Polské vydavatelství GAD Records se soustředí převážně na vydávání nahrávek vzešlých ze středoevropského jazzového okruhu. Jejich pozornosti tak neušly ani alba československé provenience. V poslední době vydali desku "Polymelodus" Gustava Broma a jeho orchestru a právě "Elegie", přičemž se ke Kratochvílově kapele vrací po třech letech od vydání živáku "Živí se diví: Live in Bratislava", který Jazz Q zastihl ve vrcholném tvůrčím období poloviny sedmdesátých let.

V roce 1976 měli za sebou Jazz Q, co do personálního obsazení značně proměnlivé hudební uskupení, čtyři dlouhohrající desky. Na nich vybrušovali svou vlastní reakci na světovou vlnu fusion hudby, směru spojujícího jazz s řadou dalších vlivů. Jmenujme zde Milese Davise a jeho "Bitches Brew", Weather Report nebo Mahavishnu Orchestra kytaristy Johna McLaughlina. Zvláště poslední jmenovaní jsou důležití - nejen, že to jsou současníci Kratochvílova Jazz Q, ale jejich vliv na zvuk alba "Elegie" je nepřeslechnutelný.

Původní osmiskladbové album je učebnicovým příkladem onoho československého jazz rocku (pro dobové kulturtrégry přece jen snesitelnější označení než západní fusion), hudby, která si rovným dílem bere z jazzové improvizační svobody i rockové rytmické hutnosti. Pevný rockový rytmický spodek - postarali se o něj dva nováčci v sestavě, Přemysl Faukner (jeho excelentní práce s krátkými basovými riffy je ozdobou skladby "Tanec") a Libor Laun, - dává řád instrumentálním výletům ostatních hráčů.

Osm položek původních "Elegií" je barevnou sbírkou rozmanité hudby, která se rytmicky, melodicky i zvukově proměňuje a přelévá v rámci jedné skladby, ale často také zamlžuje přechody mezi jednotlivými tracky. Album je tak spíše než souborem skladeb (byť je tak prezentovaný na obalu desky) volně se přelévající suitou, kde se potkávají psychedelické výlety do hájemství dobově populární science fiction s bluesovou foukací harmonikou i klasicistní jednoduchostí klavíru a akustické kytary a arabsko-španělskými motivy.

Bonusy, které tato edice přináší, prodlužují původní stopáž o více než hodinu hracího času. Najdeme zde živé záznamy z LP desek "Jazzrocková dílna 1" a jejího pokračování, společně se zajímavě aranžovaným repertoárem Jazz Q v zajímavém spojení s Jazzovým orchestrem Čs. Rozhlasu pod vedením Kamila Hály. Ty, společně s třinácti skladbami, které Kratochvíl složil a se svou kapelou nahrál pro psychologický film "Hřiště", dosud nebyly vydány, a jsou tak značným sběratelským lákadlem. Ač soundtracková forma malých fragmentů s průměrnou délkou kolem jedné a půl minuty nedává příliš prostoru pro širší rozpracovávání hudebních nápadů - což je právě pro Jazz Q charakteristické - jsou zajímavým vhledem do dobového použití moderní hudby jinak než jen na deskách nebo koncertních jevištích.

"Elegie" Martina Kratochvíla a jeho Jazz Q jsou zvukově jasným produktem své doby. Čiší z nich okouzlení novými technologiemi v hudbě i snaha je použít na již prověřené výrazové formy. Zároveň chce posouvat hudbu samou, zkoušet její nové možnosti, experimentovat. Výsledné dílo vyžaduje značnou porci posluchačské pozornosti. Jen těžko album poslouží pouze jako příjemná kulisa. Soustředění se však rozhodně vyplatí.

Tato rozšířená edice je ukázkovým případem toho, jak vydavatelsky přistoupit ke znovuvydání starších alb. "Elegie" se totiž podařilo zasadit do širšího kontextu a ukázat více podob samotného souboru. Tu do posledního tónu promyšlenou studiovou, tu uvolněnější koncertní i hudebně sevřenější, podřízenou jinému celku. Pomyslnou korunu pak celku nasazuje připojený booklet v angličtině a polštině s pečlivou analýzou desky a řadou fotografií.