Jít na koncert Vlasty Redla znamená připravit se na dávku muzikantského umění a svébytného humoru moravského barda a jeho kapely, která je složená z muzikantské první ligy České republiky i Slovenska. Vyjmenovávat, s kým vším Redlovi současní spoluhráči vystupovali či vystupují, by zabralo snad celý článek, vypíchnout tak lze pouze fakt, který několikrát Redl během koncertu sám zmínil - saxofonista Michal Žáček byl na pódiu společně i s Bobbym McFerrinem.

Zmiňovaná první muzikantská liga dostala v koncertním programu odpovídající sólový prostor k tomu, aby si dostatečně "navýšila koeficient, který je důležitý při dělení si lupu z koncertu," jak s humorem sobě vlastním Redl nadhodil. Samotný koncert započal s písní "Opět na výletě". Později dostal prostor předvést své beatboxové umění bubeník Marcel Buntaj, slovenský Maďar žijící ve Vídni. Do svého vystoupení, při kterém dokáže dělat na hubu téměř cokoli, zakomponoval i úryvky z písně "Dvakrát", z Michaela Jacksona i Petera Nagyho a "Láska je tu s vami".

Jelikož i v průběhu dubna pokračují společné koncerty Vlasty Redla s Hradišťanem, vyjma úryvku z písně "Žlutava" se na společné album nebo písně z něj pochopitelně nedostalo. Redl má však dostatek svých skladeb, proto ve chvíli, kdy zůstal na pódiu sám s kytarou, dal prostor méně známým a o to hezčím skladbám "Holky z Utopie" nebo "Umět tak zpívat", u které si posteskl, že nemá hlas jako Freddie Mercury nebo Vojta Dyk.

Celé vystoupení bylo doslova protkáno redlovskými fórky, někdy nachystanými ("správná lidová písnička musí v sobě mít pořádné sólo na bicí"), jinde nahodilými, kdy Michal Žáček místo svého sóla v písni musel řešit problémy s flétnou. Publikum častokrát bouřilo smíchy i při poznámkách, že Redl nechápe, "jak může takový Ostravák jako Nohavica zpívat spatřil jsem kometu" (pro lidi, kteří se neorientují ve sportu, je to jasná narážka na souboje Vítkovic s Kometou Brno v hokejové extralize).

Nebo když při přídavku "Ach synku, synku" nastoupila celá kapela doprostřed pódia a Redl vysvětloval, že to jsou hokejisté, kteří nastoupili na modrou čáru a čekají na předsedu IIHF Reného Fasela, až jim přinese medaile. Samotní interpreti měli dost možností na pódiu se ztišit i vybouřit ("Ej, Bože můj"), publikum dostalo prostor ke zpěvu při "A té Rehradice" a přídavkových "Husličkách". Koncert skončil po téměř dvou hodinách skladbou "Až na poslední stránku".

Možná překvapilo, že na absolutně největší hit "Sbohem, galánečko" se vůbec nedostalo. Dá se však tvrdit, že tento fakt překážel naprosto málokomu. Umělec na pódiu má bavit, a to se Vlastovi Redlovi a jeho skvělé kapele podařilo měrou vrchovatou.