Ecstasy Of St. Theresa - to je magický název pro duo tvořené Kateřinou Winterovou a Janem P. Muchowem. Skupina patří v současnosti k nejsvébytnějším projektům naší hudební scény. Jejich hudba je nápaditá, inspirativní a zvukově tak jemná, že ji nelze přeslechnout. Sám Honza prohlásil, že "typický zvuk Extáze je v tom, že je netypický". Na téhle kapele je však netypické snad úplně vše.

V roce 1991 začala fungovat "dle kritiky" jako rocková formace. Do tehdejší naší rockové scény ale poněkud nezapadla. Nespokojila se s pódii v Čechách a začala koncertovat v Británii. Jako jedna z mála si získala na tehdejší britské rockové scéně velký ohlas. Přestože kapela nevystupovala v médiích, nedělala velké koncerty a působila spíše na alternativní scéně, byl a je o ní stále zájem. Což je sama o sobě u nás dosti kuriózní záležitost. Snad by situace byla úplně jiná, kdyby za tím vším nestál nadaný, skromný a charismatický Jan P. Muchow. Jeho jméno je už dnes pevně zapsáno ve vývoji české hudební scény. Sice prohlašuje, že neumí noty, ale to mu nijak nebrání skládat filmovou hudbu ("Šeptej", "Samotáři", "Sen" atd.), produkovat alba (Monika Načeva, Here, Priessnitz, Colorfactory) a v neposlední řadě i hrát. V posledním týdnu se jeho jméno v médiích objevuje zase poněkud více. To vše samozřejmě souvisí s právě vycházejícím novým albem "Slowthinking", které se na MusicServeru po zásluze stalo i Albem týdne. Na místě je tedy zvědavost, jak že deska vznikala a jaký vztah k ní Honza má.

Nová, dlouho očekávaná deska "Slowthinking" je na světě, řekla bych že je dost přemýšlivá, snivá, zkrátka dost těžká na poslech. Jak vznikala?

Je to deska na mnoho poslechů. Vznikala soustředěně, proto asi vyžaduje soustředěný poslech a proto se možná zdá být těžká na poslech. Rozhodně to není deska, která může posloužit jako zvuková kulisa. To tě bude rušit. Ale jsem přesvědčený, že kdo si udělá čas a bude ji opravdu poslouchat, dočká se sladké odměny.

Album má prý vyjít celosvětově?

No, slovo celosvětově se hezky poslouchá, ale skutečnost je taková, že několik teritorií projevilo zájem o desku již dříve, některá teritoria se přidala po singlu "I’m (Not Really) Optimistic", ale jak to všechno dopadne, ještě uvidíme. Už jsme tolikrát byli tak blízko něčeho, co se ve finále nestalo, že teď už věříme jen věcem, až když se skutečně stanou.

Deska vznikala dva roky, proč tak dlouho?

Vidíš, já myslel, že po poslechu to musí každému být jasné. Není to prostě žádná rychlokvaška.

Kdo všechno se na ní podílel?

Mimo Kateřiny a mě ještě Dušan Neuwerth, který (spolu s námi) desku produkoval, míchal a nahrál něco kytary a kláves. A dále pak Sifon (ze skupiny WWW), Lucy Fillery (ex-Deep Sweeden), Tadeáš Mesany (např. Šum svistu), Floex a dechaři Jan Veverka a Martin Plachý.

Je zde něco, co se dosud v tvé tvorbě neobjevilo? Nějaké překvapení?

Každá naše nová deska je pro mě plná nových překvapení. Tak je tomu i nyní. Zkus porovnat naše desky. Mně se o tom těžko mluví v takovýhle hmotný rovině. Já myslím, že poslech lépe nahradí všechny slova.

Na mě album zapůsobilo strašně melancholicky, souvisí to s vaším současným životním rozpoložením?

Je to zvláštní. My s Katkou, když jsme ve studiu nebo na koncertech, jsme vlastně furt samej vtípek a naše zkoušky jsou spíš talkshow než zkouška kapely. Nás prostě nebaví hrát ty vtipný písničky, jako že je třeba někdo "Hnědojed" nebo "Bulhar".

Máš na desce "srdeční" skladbu?

Všechny jsou srdeční.

Dost mi vyrazil dech perfektní vokál Kotky. Trochu mi připomíná Björk. Je tam nějaká souvislost, vzor?

Jo, souvislost tam bude. Björk je dobrá zpěvačka a Katka taky. To je problém. Já myslím, že kdybychom byli kytarová kapela, tak tě třeba nenapadne Björk, ale zase někdo jiný, kdo nekřičí jako Lucie Bílá.

Všechny texty jsi skládal ty? Rovnou do angličtiny?

Texty píšu já i Katka. Některý já sám, některý Katka sama a některý jsme psali spolu. Já píšu hned anglicky, Káča někdy nejdřív česky. Je to různý. Mě to prostě napadá hned v angličtině.

Nemám moc ráda škatulkování hudby, ale v jednom rozhovoru jsi zařadil hudbu EOST do šuplíku pop. Není to trochu všeobecné? Tahle deska přece moc pop není?

Pop je nám nejvíc vyhovující šuplík, protože je nejobjemnější. Někdo si myslí, že jsme taneční, někdo že alternativa, někdo že ambient, ale pop to pojme všechno a nemusíš řešit tyhle kraviny.

Kapela vznikla v roce 1991, prošla dost různorodým hudebním i personálním vývojem. Teď jste stálými členy jen ty a Katka. Necítíš někdy potřebu mít stálou partu lidí, stálou kapelu?

My jsme stálá kapela. Od roku 1991 do roku 1994 jsme hráli v jedný ustálený sestavě. Pak jsem byl chvíli sám a hledal ty správný lidi, a pak jsme se našli s Katkou a od té doby jsme zase pořád ustálená sestava.

To souvisí i s živým koncertováním. Určitě je to takhle složitější dávat dohromady turné a hrát živě, vše se musí asi dost plánovat. Jak vlastně často hrajete?

To máš pravdu. Dva lidi to na pódiu sami nezvládnou, ale máme štěstí a našli jsme několik lidí, které vždy, když máme koncerty, oslovíme a nic nám v živém hraní nebrání. Koncerty hrajeme vždycky, když vydáme desku a chceme ji představit lidem. Nebavilo by nás hrát furt to samý dokola.

Ecstasy Of St. Theresa původně vznikla jako rocková formace, dneska je úplně někde jinde. Jak vidíš ten vývoj ty jako jediný stálý člen od jejího vzniku?

My jsme nevznikli jako rocková formace. Byli jsme kapela, co hraje na nástroje, kterým vládne a na které má peníze. Koupili jsme v bazarech kytary a začali hrát. Postupem času jsme vyvíjeli a rozvíjeli jak svoje dovednosti, tak své hudební cítění. Stejně jako jsme tenkrát nebyli rocková formace, nejsme ani teď funková, metalová nebo taneční formace. Jsme hudební skupina.

Kapela se prosadila i v Británii, jak se to stalo?

Bylo to vcelku prostý. Dělali jsme hudbu, která se líbila lidem, co bydlej u Temže a ne u Vltavy. Vydavatelství v Londýně nám nabídlo nahrávací smlouvu a my ji podepsali. Proto bylo pak jednoduší dosáhnout nějakých "úspěchů" v Anglii a prodávat desky všude na světě, protože desky anglickejch labelů se prostě po světě prodávaj. Tuzemský bohužel ne.

Celkově jste snad více jako kapela hranější a oblíbenější v zahraničí než tady. Rádia nechtějí vaše skladby hrát? V čem je myslíš problém?

To já nevím, v čem je problém. Tuhle řekli na rádiu Impuls, že nebudou hrát hudbu z filmu "Sen" (kterou jsem napsal), protože pan Muchow je prý všude pomlouvá. A přitom to není pravda. Impuls je, pro mě mimo hudební dramaturgie, moc dobře dělané rádio. Já jen v případě, že dostanu podobnou otázku, jako jsi mi dala, někdy podotknu, že bohužel z písniček, které tam pouští, se mi dělá nevolno. To není pomlouvání, to je jen různý vkus. A co mi taky nesedí, je ten jejich slogan "To nejlepší z české hudby" a šup, hned zahrajou nějakou coververzi. Česky nazpívaná cizí skladba přeci, i při nejlepší vůli, nemůže být to nejlepší z české hudby? Nebo jo?

Myslíš, že se to taky tak trochu týká vkusu či nevkusu samotných posluchačů?

Podívej se, co se prodává za knihy. Národ Milana Kundery si nejvíc kupuje knižní vydání "Banánových rybiček" nebo "Báječná léta s Klausem".

Když srovnáš zahraniční a naši hudební scénu, v čem spatřuješ zásadní rozdíl?

Budu se opakovat, ale nemá smysl na stejné otázky vymýšlet stále to samé jinými slovy. Největší rozdíl je v tom, že naše scéna se o tu zahraniční zajímá, kdežto ta zahraniční o naši nikoli.

Ještě se vrátím ke kapele. Skupina na nějaký čas přestala téměř fungovat, zbyl jsi tam jen ty. Co tě vedlo k tomu oprášit "téměř mrtvé"? Mohl jsi zůstat přece sám a jen skládat?

To jsem taky dělal. Ale já jsem kolektivní typ. Mám rád kapely. Když se něco povede třeba pěti lidem, je to mnohem větší euforie, než když si klepeš na rameno sám. Proto jsme hledal ty správný lidi do kapely. A tak to nějakou dobu trvalo. Nakonec jsme sice jen dva, ale takhle to funguje výborně a furt je to lepší než být úplně sám.

Jako hudební skladatel se mimo kapelu věnuješ i komerčním věcem a filmové hudbě. Jsou to úplně odlišné věci. Jak to jde dohromady?

Je to furt jenom hudba. Jde to dohromady. Rozdíl je v tom, že v kapele si děláme, co chceme, u filmu ctíš přání režiséra a u reklamy zadání.

Mnoho našich "umělců" by svůj um nepropůjčilo "komerční reklamě", ale poslušně se propůjčují komerčním zábavným estrádám. Jaký máš na to názor ty? V první řadě jde přece vždy jen o peníze.

To je volba každého člověka. Reklama není žádný klamání tělem. Reklamy v televizi jsou oddělené znělkou a kdo nechce, tak se na ně nemusí dívat, protože ví, že poběží. Maxim Turbulenc, Leoš Mareš apod., to je svinstvo, to je vydělávání peněz na hormonálních erupcích.

Kdysi dávno jsi nechal školy, abys mohl hrát a předsevzal si, že máš pět let na to v hudbě něco dokázat (když ne, tak je pak dost času na školu :-). U hudby jsi zůstal. Co jsi vlastně tenkrát chtěl studovat?

Já jsem právě studovat nechtěl. Byl jsem na VŠE. To snad, chápeš, že jsem radši po rytířsku odešel. Mně stačí ten Petr mezi Jan a Muchow, ještě aby se tam pletlo ing.

A co to vlastně pro tebe je, "dokázat něco v muzice"? Souvisí to nějak s tvým "objevováním nových zvukových efektů"?

Dokázat něco v muzice pro mě znamená, že máš čas od času pocit, že má jakž takž smysl dělat to, co děláš. Mě vůbec nezajímá "objevování nových zvukových efektů", jen mě nudí poslouchat to, co už jsem slyšel stokrát.

Je ještě nějaký vyšší cíl, plány, než co děláš teď?

Bejt slušnej člověk, mluvit pravdu, nestydět se, že jsem z týhle kotliny a bejt prospěšnej i ostatním lidem.

Někde jsi se zmínil, že si přeješ, aby byla "průměrná šeď konfrontována s odlišnými věcmi". Dost by mě zajímala tvá definice hudební šedi v muzice?

Poslechni si Radiožurnál. (Aby nebyli v tom Impulsu naštvaný.)

Teď se ještě vrátím k desce a klipu, který je dost povedený. Má známá podotkla, že písnička je dost sexy, narozdíl od klipu. Kdo ho realizoval?

Režisér Tomáš Luňák ve studiu Eallin Animation. On právě taky cítil, jak z tý skladby je ten sex cítit, tak to chtěl vizuálně potlačit a nepřímo ho tím podpořit v audiu. Chápeš?

Deska je hotová a co bude teď? Budeš odpočívat nebo budou nějaké koncerty?

Hrajeme koncerty, jsme teď na turné. V Praze hrajeme 27.11. v Roxy, další data koncertů jsou na www.eost.cz).

Kde vlastně nejraději hrajete?

Nás baví hrát všude, kde to lidi zajímá.

Děkuji za rozhovor.