Sebastian je mladý, talentovaný zpěvák, který na sebe upozornil před dvěma lety hned svým prvním singlem "Toulavá". Song patřil mezi nejhranější skladby v českém éteru a jeho klip zaznamenal i rekordní sledovanost. Před pár dny vydal debutové album "Hvězdy" a nyní jede stejnojmenné turné se Sabinou Křovákovou.
Sebastiane, máš stejné příjmení jako Mirai (Navrátil), nejste náhodou příbuzní?
Je to jenom shoda, ale na jednom koncertě jsme před sebou dělali, že jsme bráchové. (smích) Možná jsme do přízně, protože mám velkou rodinu, takže kdo ví…. (úsměv)
Tíhnul jsi k hudbě od malička?
Dělal jsem strašně moc věcí, sportoval (hokej, florbal, snowboard aj.), chodil jsem zpívat do sboru, hrál jsem na flétnu… tenkrát ale zvítězil sport, po letech jsem se vrátil k hudbě, jednak mně chyběla a taky jsem chtěl být středem pozornosti.
Kdo tě objevil?
V podstatě se znám odmalička s klukama, kteří už prorazili, ať už se jedná o ATMO music,
Lipa, Ondru Fidlera… vyrůstali jsme spolu a motali se kolem hudby, byl jsem poslední, který se ještě hudbou neživil. (úsměv) Vše začalo, když jsem se přichomítl k ATMU, když točili "Polety", pak jsem vystupoval s Ondrou Fidlerem, který nakonec skončil u
Lenny…
Sebastian
Nováček na hudební scéně, který zazářil s hitem "Toulavá" a se spoluprací s ATMO music. Liberecký rodák vydal debutové album "Hvězdy", ze kterého jsou známé další singly "Záchranný bod" či "Hvězdy". Nyní jede turné se Sabinou Křovákovou. Na podzim ho čeká výzva v podobě předskokana kapely Kryštof na strahovských koncertech.
Jak se chceš odlišit od tobě podobných interpretů?
Dělám mainstream, nestydím se za to a nehraju si na to, že jsem srdíčkář a že mainstream nedělám. Mám v sobě zvláštní melodie. Bude to jen záležet na čase, kdo vydrží a kdo ne. Samozřejmě všichni dospíváme a vím, že máme podobnou produkci, ale vnímám mezi námi rozdíly, kterými se navzájem odlišujeme.
Na písničkách se podílíš autorsky sám?
Na každou písničku jsem přispěl, ať už zpěvem, otextováním či hudebně, u něčeho víc, u něčeho zase méně. Půlka je ale fakt moje, na dalších jsem se podílel a jednu mi napsal Ondra Ládek alias
Xindl X. Ten i celou desku pokřtí v Praze a v Liberci. Většinou to začalo tím, že jsem si vzal kytaru a začal si zpívat, ale nedotáhl to třeba do konce, pak mi s tím pomohl Kryštof z ATMO, kdy jsem mu nasvětlil pointu a on to doladil.
© facebook interpreta Album nese název "Hvězdy" - jako jedna z písniček, měl jsi i jinou alternativu?
Neměl. "Hvězdy" to byly proto, že jsem si říkal, že lidem ukážu dospělou písničku, která je pro mě krásná, líbí se mi, jak je to zpracovaný, ale úplně se to nechytlo tak, jak se to mělo chytnout. Pro mě je stejnak srdcová. Navíc jedna z prvních písniček, kterou jsem udělal, za dva roky se k ní vrátil a dodělal ji. Název alba větší smysl nemá, jen ten, jak jsem byl na tuhle písničku pyšnej.
Čekal jsi, že bude mít hned tvůj první singl "Toulavá" takový úspěch a bude mít 20 milionů zhlédnutí?
Tenkrát jsem byl strašnej blázen, nevěděl jsem, jak hudba funguje, jak dlouho to trvá, aby ses díky ní mohl živit a co se vše musí stát. Věděl jsem, že dělám v O2 a že tam dělat nechci a viděl jsem strašný rozdíl mezi mnou a lidma, co tam se mnou pracují a jaké mají ambice. Cítil jsem, že tam nepatřím. Navíc v té době jsem prožíval těžký období, byl jsem po rozchodu, neměl jsem vůbec peníze, musel jsem chodit do Jablonce z Liberce pěšky, protože jsem neměl ani na tramvaj či na svačinu, musel jsem si občas ukradnout dvacku z kasy, vše jsem tam ale vrátil, když mi přišla výplata. Tohle období bylo zásadní proto, že jsem se pak rozhodl pro velký krok, když mi tenkrát táta vrátil prachy z alimentů. Peníze jsem investoval do hudby a do toho, abych přežil do doby, než se tím začnu živit. Tenkrát, když jsem nahrával studiovou verzi "Toulavé", která zněla úplně jinak, než zní teď, na ní by se to celé nepostavilo. Byl to takový polotovar, který měl ale svoje opodstatnění, proto jak vypadal. Tenkrát když jsem to nahrával, tak se mě producenti ptali, co dělám. Tak jsem jim říkal, že jsem skončil v práci, prodal auto, dal peníze do hudby a že čekám na první koncerty. (smích) Oni na mě, že jsem úplnej blázen, že tak nejdřív za rok.
© Lukáš Loužecký A hrál jsi až za rok?
Normálně, dva měsíce po vydání, kdy mi došly peníze, tak v ten den jsem měl první koncert. První koncerty byly strašný, hrál jsem po diskotékách a zakouřených pajzlech. Byly to roky, kdy jsem si připadal jak ve fabrice. Sláva nebyla hned. V klubech na mě ze začátku sprostě řvali a podmínky byly šílený. Nebylo to jak v Americe, kdy uděláš hit a je z tebe hvězda. To se vůbec nedělo.
Teď se podmínky změnily?
Samozřejmě, že se změnily, rozšířil jsem tým, chci, aby to bylo více profi.
Jaké byly tvoje první pocity, když jsi se slyšel prvně z rádia? Přeci jenom "Toulavá" byla v jednom čase nejhranější písničkou…
Ten si nepamatuji, ale pamatuji si moment, když jsem zjistil, že v tom rádiu budu a dělal jsem v cihlárně u takový velký pece, z které jdou rakovinotvorný výpary. Tenkrát jsem tam dělal u
tchána. Nad pecemi byl filtr s usazeninami, které jsem vykopával krumpáčem, v ten moment mi můj manažer volal, že mě od zítra hrají na Evropě 2. To jsem si připadal jak Popelka, navíc jak tam byly ty saze, začal jsem strašně brečet, běhat, všem jsem říkal, že budu v rádiu, ale nikoho to nezajímalo a oni, to víš že jo, běž a makej. Druhej den se to stalo a žil jsem jak ve snu. Když jsem vydal klip, tak jsem si říkal, že když to bude mít tak 2 tisíce zhlédnutí po prvním dni, že to bude super a ouha, bylo to dvanáct tisíc, třetí den bylo čtyřicet tisíc, pátý den sto tisíc. Kluci říkali, že se stane něco šílenýho a stalo se.
© Lukáš Loužecký V klipu "Toulavá" vzbudila vášně potetovaná holčina, která v něm vystupuje, to byl záměr?
Jasně, že záměr… dalo by se to přirovnat k tomu, že bys mi třeba netipovala, že je mi 25, tak zároveň nevíš, jaký ve skutečnosti jsem… Jsem normální kluk a rozhodně nejsem hezoun s kytarou, který chce, aby ho milovaly patnáctiletý holky… to vůbec ne, proto tam byla potetovaná holka, která ukázala na moji druhou stránku. Aby mě lidi nereflekovali právě jako puberťáka, který chce, aby z něho byly třináctky hotový. Chci, aby mě brali kvůli hudbě, ne kvůli vzhledu a poslechli si mě jak starší, tak mladší… Samozřejmě že to asi všem nedošlo. Proto jsem si vybral do klipu holku, která se nebojí být svá.
Docela si raketově vystoupal, nebojíš se pádu?
Bál jsem se, ale nebral jsem to tak, že jsem rychle vystoupal, naopak spíš mi bylo trapný, že vyhrávám nějaké ceny a že chodím po rádiích, když jsem v podstatě neudělal žádnou práci a tak jsem žil v takový nejistotě, že žiju z něčeho, a přitom nemám ani desku.
Proto jsem udělal ostatní písničky, které jsou podle mě dobré, tak si myslím, že se to nemůže stát. Podle mě je to o tom, že hudba není jenom o zábavě, ale je v tom i určitý kus práce, a když budeš dělat práci dobře = dělat dobrý písničky, tak se ti nemůže stát, že přestaneš hrát.
Nebojíš se, že ti ta rostoucí popularita vleze tak trochu do hlavy?
Hrozně tě to ovlivňuje. Projevilo se to spíš na jednání s lidmi. Byl jsem extrémně skromnej člověk. Jak vyděláváš více peněz, tak se ti samozřejmě změní hodnoty. Vnímám, že se osobnost mění. Je tam určitý tlak na pohrávání si s tebou.
Co je tvým snem? Co bys chtěl dokázat?
Jednak bych chtěl ze sebe udělat lepšího člověka a být spokojený a vyrovnaný sám se sebou. Co bych chtěl dokázat, tak bych chtěl do pěti let vyprodat jednu arénu. Jsem si řekl, že bych to chtěl jako první zlomit a že se to dá udělat dřív, než jak jsme zvyklí. Možná se to nestane, ale udělám pro něj maximum.
© Lukáš Loužecký Kdo je pro tebe hvězdou, když se chytnu názvu alba?
Všichni, kteří jsou na hudební scéně dlouho, ať už se jedná o Kryštof,
Chinaski apod.
Na jakém nejzajímavějším místě jsi hrál?
Myslím si, že to nejzajímavější místo mě teprve čeká tento rok, ať už se jedná o Lucerna Music Bar, kde budu křtít 29. března desku, nebo o předskakování
Kryštof na strahovských zářijových koncertech. (úsměv)