Forum Karlín sice fakticky nebylo vyprodané, protože balkóny zůstaly prázdné, i tak by se ale už na koncert uzpůsobený k sezení o mnoho více volných židlí nevešlo. Kroutíte-li tedy hlavou nad tím, jak je možné, že bezmála čtyřicetiletý písničkář z Virginie šest let po svém pražském koncertě téměř zaplnil jeden z největších koncertních sálů u nás, když je z rádií prakticky známý jen jeho největší hit "I'm Yours", je načase vás trochu zasvětit.

Zmíněný singl není jediným úspěšným zářezem Jasona Mraze. Zaznamenat jste ho mohli i s kousky "I Won't Give Up", "Love Someone" nebo "Lucky", v němž mu pěvecky vypomohla Colbie Caillat, byť právě "I'm Yours" si s držitelem dvou cen Grammy spojíte rozhodně nejrychleji. Všechny zmíněné písničkář, jenž začal svou kariéru hraním po coffee shopech, v Praze samozřejmě odehrál.

Vměstnal je do více než dvouhodinového setu bez obrazovek a za tlumených světel, při němž si vystačil jen s kytarou, kterou tu a tam doplnil rapem, klávesami nebo foukací harmonikou. Právě na ni spustil hned v první skladbě a jen co se trochu rozezpíval a dostal se do expresivnější části, publikum už mu nadšeně tleskalo ještě dřív, než píseň dohrál. Jeho medový hlas je lidově řečeno sladký jako cumel, takže nebylo divu, že se do sebe řada párů zaklesla jako doma na pohovce u filmu a nechávala se jeho vokálem přikrýt jako vyhřátou peřinkou.

To samo o sobě mohlo řadě diváků k plné spokojenosti naprosto stačit, pokud jste ale vládli jazykem, mohli jste se toho o Jasonu Mrazovi spoustu dozvědět. Jeho texty jsou v drtivé většině o lásce, z čehož už si sám dělá srandu, těch témat k zábavě má ale mnohem víc. A byť má řadu z nich dávno nacvičenou a vypointovanou k naprosté dokonalosti, funguje to i přesto naprosto perfektně a věrohodně. A ani na spontánní hlášky nebylo jeho vystoupení chudé. Stačilo mu před skladbou "Chocolate" zavtipkovat o tom, že se nedávno oženil, a zazpívat o tom, jak své milé neustále říká, jak je skvělá a úžasná, aby ji pomocí lichotek a čokolády udržel v pozitivní náladě alespoň na malou chvíli, stihnout si při tom rýpnout do ega Kanye Westa a už mu publikum viselo na rtech.

A nepustilo se až do konce, protože zpěvák přednášel o tom, jak se potýká se skladatelským blokem ("Mr. Curiosity" s fascinující vložkou simulující operní zpěv), utahoval si z EDM DJů, kteří skládají prázdnou hudbu bez emocí na laptopu, prozradil, že "I'm Yours" složil, když s nikým nechodil, zatímco při jeho nahrávání už byl díky té písničce šťastně zadaný nebo v legrácce "Work In Progress" připomínal Passengera a jeho podobně koncipovanou hříčku "I Hate".

Situační fórky například na téma hlubokých nádechů a výdechů, po nichž protagonista doporučil, aby doma na otázku "Jaký byl koncert?" odpovídalo, že "dech beroucí" vlastně perfektně vystihují nejen Mrazův smysl pro humor, ale i celý koncert. Něco tak bezelstně srdečného, hudebně bezchybného a přirozeně promlouvajícího k publiku si vyloženě říká o repete. Pozvat milovníka klobouků například jako závěrečnou tečku za Colours Of Ostrava zní jako naprosto logická volba. Teď už jen doufat, že se k nám někdy přijede podívat i kolega Jack Johnson. Jistě by zanechal podobně silný zážitek.