Jestli jste někdy přemýšleli nad tím, jak asi mohly vypadat koncerty Fall Out Boy nebo Taking Back Sunday v dobách, kdy se chystali k vydání debutové desky, předskakující The Xcerts na to dali perfektní odpověď. Syrový pop-punk s nádechem ema, sebevědomé ječáky zpívané plným hlasem a muzika, v níž jde spíš o správně načasované údery do bubnů než o komplikované riffování. To jsou mladíci ze skotského Aberdeenu. Spolužáci zpěváka a basáka z Architects, kteří spolu dali dohromady i song "Youth Is Wasted On The Young" na jejich poslední desku "Lost Forever // Lost Together", spolu hrají už od třinácti a za tu dobu poslali do světa tři alba. A vzhledem k tomu, jak dobře se jim podařilo rozhýbat převážně náctileté publikum, by mohli zopakovat scénář Deaf Havana. Ti jako předskokani You Me At Six nadchli skoro na den přesně před třemi lety a už v dubnu se k nám vrátí na samostatný koncert.

Samotní pop-punkoví idolové se do Prahy přijeli podívat podruhé při příležitosti lednového vydání jejich pátého alba "Night People". To už, jak kolega Ondřej Michal popsal v recenzi, opět cílí převážně na mladší publikum, což s rostoucím věkem členů kapely pomalu přestává být uvěřitelné, takoví Courage My Love nebo před pár dny na stejném místě koncertující Against The Current přece jen působí krapet věrohodněji. Každopádně ani už pět vydaných singlů zatím poněkud přehlédnuté desce nepomohlo na výsluní, o čemž ostatně svědčí i fakt, že se na jejich vystoupení přišlo podívat zhruba podobné množství fanoušků jako minule. Lucerna Music Bar tak byl plný zhruba z osmdesáti procent.

Za ty tři roky se toho v hudbě britské formace uhlazené produkcí Jacquirea Kinga mnoho nezměnilo. I nadále je energická, dravá a plná zpěvných refrénů, jaké známe třeba od slavnějších All Time Low nebo Sum 41. Přidalo se tak alespoň na světelné show a také těch vlasů v kštici zpěváka Joshe Franceschia lehce přibylo. On sám ale i tentokrát neomezen žádným nástrojem pobíhal po všech stranách půlkruhového pódia a hecoval fanoušky. Ti ale nic podobného nepotřebovali, protože ačkoliv povzbuzování ze strany frontmana nebylo málo, samotná muzika k bezuzdnému skákání vyloženě vybízela. "Loverboy", "Fresh Start Fever", "Reckless" a "Lived A Lie". To byly asi vůbec nejdivočejší momenty večera.

Zpomalovalo se jen výjimečně. "Spell It Out", "No One Does It Better" a také závěrečná novinka "Take On The World", jejímž poselstvím je zastavení rasismu a nespravedlivému třídění lidí na tu lepší část a ty ostatní. Kromě poslední zmíněné zaznělo z aktuální řadovky ještě dalších šest kusů a pokud bychom měli vybrat ten nejlepší, byl by to zcela jistě hutnou kytarovou linkou zvýrazněný singl "Heavy Soul". Nejen jemu se však dostalo od kapely takové péče, že před posledním přídavkem "Room To Breathe" bylo na všech členech vidět extrémní vyčerpání. Po takovém pobíhání a skákání už to skoro vypadalo, že už to zpěvák nedá, což ostatně fanouškům, mezi nimiž měl i rodiče a sestru, sám přiznal.

Nakonec se ale přece jen ještě vzchopil a ačkoliv mu situaci ztěžoval zvukař, který jeho zpěv topil tak, že si možná jen málokdo všiml, že v závěru "Reckless" vlastní text zaměnil za ten z "When You Were Young" od The Killers, jemuž jsou zejména kytarové pasáže nápadně podobné, dal do toho všechno a vyčerpaně padl. A tak by to mělo být. Nezáleží na tom, jestli hrajete hardcore, hip hop nebo popík. Důležité je, abyste svým fanouškům ukázali, že do toho jste ochotni jít na maximum. You Me At Six to zvládli.