Rakouské duo s centrálou ve Vídni zaujalo hned svou první studiovou nahrávkou s názvem (jak jinak než) "Opera". Na vrchol je ale vynesla především jejich dvojka, výtečně vyladěná instrumentální výprava "Suzuki". Tou se okamžitě etablovali na špičku down-tempové scény.

Život oba hudebníky odvál do různých směrů, ale pravidelné scházení se ve vídeňském studiu umožnilo každých pár let vytvořit nové album, tu více vokální s nádechem až do popu, jindy zas typicky toscově ambientní, případně i libůstky složené téměř jen z Huberových pianových etud. Po dvou dekádách se přes různé odbočky každopádně vrátili ke zvuku, který je definoval v počátcích. Čerstvé album "Going Going Going" má v sobě totiž ten samý originální šmrnc jako třeba "Suzuki" a "No Hassle".

Než se k pultům na hlavní stage postavili vídeňští rodáci, předskokani večera, česká formace Scifi Psi, se postarali o velmi příjemnou zvukovou kulisu. Oba pánové z Tosca pak v černých oblecích, přičemž byl jeden bos a druhý v bílých keckách, představili průřez napříč svou tvorbou.

To, že jsou kamarádi od školy, kteří spolu komunikují pomalu telepaticky, je známý fakt ze všech interview. Na pódiu taktéž neprobíhala výrazná informační výměna, a to ani s diváky. Pánové v klidu a profesionálně spustili z úvodu pomalé, houpavé, posléze už tanečnější kousky včetně náladovek jako "My First" z alba "No Hassle".

Na řadu samozřejmě přišly i skladby z nové desky "Export Import" nebo "Supersunday". Celkově byl set však klidný, možná až moc. Určitá statičnost obou skladatelů, jejich distingovaný až minimalistický přístup přiměl návštěvníky scénu spíše poklidně sledovat. Ono taky obrazovka za nimi nabízela neotřelé vizualizace z dílny Luzy Dreams.

Když se pak Richard Dorfmeister přesunul za DJský stůl, energie v Lucerně okamžitě vzrostla a konečně odstartovala ta opravdová taneční party. Třeba jen taková předělávka songu "Stuttgart" z alba "Odeon" se postarala o jeden z nejlepších momentů večera.

Směr, kterým se v současnosti Tosca vydala, je pro fanoušky jejich původní tvorby velké potěšení. Album je plné fúze atmosférické vrstevnaté elektroniky s bluesem a jazzem, bez těžkých vokálních doprovodů, a to je pro ambientní party blahodárné. Zmíněné experimentální období se zpěváky, které se otisklo do mnoha písní na středních albech, je zřejmě uzavřená minulost a typická stará dobrá Tosca je zpět.