Ryan Adams je velice zajímavá postava americké hudební scény. Je neustále aktivní, s kytarou v ruce v jednom kuse skládá, a když už nemá chuť na své vlastní věci, zkusí zrecyklovat někoho jiného. Tak před dvěma lety vznikla deska "1989", která je přesnou kopií veleúspěšného alba Taylor Swift. V jednu chvíli se dokonce v albovém žebříčku dostalo před Swift na šesté místo. Úspěšná (i u kritiků) byla ale také o rok starší, eponymní deska, která po sérii nepříliš výrazných alb vynesla Adamse zase na výsluní.

Novinka se zase naprosto liší od předchozí Adamsovy tvorby. "Prisoner" se nese povětšinou ve vážné atmosféře, míchá se tu intimita s bouřlivými, stadionovými refrény. Texty jsou často až překvapivě přímé a jednoznačné bez jakýchkoliv snah o zakrytí významu pod povlaky metafor. Celé album odkazuje k muzikantovu manželství s herečkou a zpěvačkou Mandy Moore. V titulní skladbě se Adams jasně nazývá vězněm, v "Breakdown" zase cítí, že je na cestě ke zhroucení, v "Shiver And Shake" zpívá o pocitu prázdnoty a stesku po bývalé partnerce.

Adams tu zaujímá dvě polohy, na jednu stranu setrvává coby pravý rocker s řinčící kytarou, ve druhé poloze se uchyluje ke country nasáklým, jemnějším melodiím. Úvod obstarává jedna z nejlepších věcí celého alba. Osmdesátkovým rockem načichlá "Do You Still Love Me?" startuje nenápadně za zvuků kláves, postupně se však rozroste do plné šíře. Country je cítit hned v následujících, až Youngovsky pojatých skladbách "Doomsday" a "Prisoner", ve kterých příjemně zaznívá harmonika.

Baladická "Haunted House" mluví opět sama za sebe. Adams, žijící v domu plném vzpomínek, sám neví, jak se zbavit tíživých pocitů samoty. Druhá půlka alba také nezaostává. V "Tightrope" překvapí sólo na saxofon, vlny melancholie trochu rozvíří "Anything I Say To You Now" a povedenou tečku tvoří píseň "We Disappear", která plynule spěje od smutku k naději.

Ryan Adams již svým debutem "Heartbreaker" naznačil, že tematicky smutnější desky budou jeho silnou stránkou, nyní po více než patnácti letech na svůj debut navázal a "Prisoner" je dalším silným zářezem do jeho bohaté diskografie. Ačkoliv se v ní jedná o intimní témata, není deska příliš depresivní a ani sám Adams se neutápí v nostalgii a sentimentu. Naopak, naposledy se otáčí zpět a pak jde dál.