Zahalená v kouři zahájila Stirling vystoupení skladbou "The Phoenix" z nejnovějšího alba "Brave Enough". Věrní fanoušci okamžitě poznali houslistku v typických záklonech, výkopech a fyzicky náročné choreografii. Ostatní mohli být zpočátku na vážkách, jak se na jejím koncertu vlastně mají chovat. Energická elektronika vybízí ke skoku, magické fantazijní klipy promítané na obrazovkách zase k tichému pozorování. Možná právě proto jediný pohyb vycházel z malé skupinky tvořené členy českého fanklubu, k nimž na začátku Stirling promluvila. Ačkoliv potlesk po každé odehrané písni rezonoval Forem Karlín, ve zbylém čase nevyloudila tanec či tleskot ani během novějšího singlu "Prism", v němž se přenesla do prostředí korejského popu zabarveného do sladkého pastelu. Právě "Prism" v sobě skrývá značnou popovost zapečetěnou hip hopem a na pódiu funguje naživo bez chyb. Doprovodné tanečnice místy dokonce docílily synchronizace.

"Shatter Me" s sebou přinesl nejen křehkost, ale také jeden z mnoha převleků. Ač se jedná o baladu plnou emocí a baletních prvků, živé bicí z ní činí stravitelnější sousto pro pestrou škálu návštěvníků a navíc dodávají důraz houslovým akordům. Nutno dodat, že se koncert po zvučící stránce pravděpodobně neřadí mezi nejjednodušší a i přes drobné kiksy patřil akusticky k těm zdařilejším. Z velké části sestával setlist ze srpnové desky "Brave Enough" a rozdíl oproti skladbám ze staršího alba byl evidentní. Na "Shatter Me" jsme se instrumentální pestrosti nedočkali, což patřilo k jeho největším slabinám. Každopádně se ukazuje, že neutuchající potřeba interpretky zahrát co nejvíce not působí stravitelněji na pódiu za doprovodu tance, obrazovek a hudebního doprovodu.

Jedno oko nezůstalo suché během smyčcových holdů věnovaným zesnulému kamarádovi a posléze i otci tanečnice. Na povrch během nich vyplavaly surové emoce, které se velice snadno ve vysoké produkci a poměrně monotónní taneční rutině ztrácí. O tom, že její rostoucí talent je netřeba zpochybňovat, pak Stirling dav přesvědčila v akustické verzi "Something Wild", která vznikla ve spolupráci s Disney pro film "Můj kamarád drak". V oněch od produkce okleštěných záležitostech se díky vypravěčství koncert více přibližoval vystoupení na Broadwayi či popové opeře.

Emočně vypjaté momenty byly zkušeně proloženy oddechovými scénkami, kdy v intermezzu Stirling krade mladé fanynce malé housle, aby následně usedla v tureckém sedu na pódiu a se svými dvěma hudebníky odměnila dav směskou coververzí, tématem z "Harryho Pottera" počínaje, hudbou z počítačové hry "Zelda" konče. Jediným výstřelkem mimo komfortní zónu hudebnice se stala pocta Bollywoodu "Mirage", jež zároveň z hlediska obrazového, tanečního i hudebního snadno představuje vrchol večera spolu s cirkusově laděným výstupem, v němž se hvězda večera po vzoru světových mágů nechala rozpůlit vejpůl.

Westernově laděný nápaditý duel kytary a houslí "Rountable Rival" funguje na desce výtečně, v přídavku se jevil stejně do chvíle, kdy se proměnil v nesrozumitelný chumel strun. Po hodině a půl se posléze skladbou "Don't Let This Feeling Fade" se zaplněným Forem rozloučila nejen v neonovém oblečku zářící Stirling, ale také americký hiphoper Lecrae. V pořadu "America's Got Talent" se před lety od poroty dozvěděla, že místy zní jako topící se krysy a divadlo v Las Vegas se svou show nevyprodá, o čemž se během pražského koncertu také zmínila. Fanoušci porotě jejich výrok s ohledem na úspěch houslistky rádi předhazují, ačkoliv v době soutěže se jednalo o konstruktivní, ač přehnaně zabarvenou kritiku. Lindsey Stirling si své odpracovala, dotáhla show do vizuální i hudební vyspělosti. Teď je řada na ztuhlém publiku.