Pro někoho může být strmý vzestup skvělým startovacím polem pro kariéru, mnohem častěji se ale setkáváme s umělci, kteří více než jeden úspěch nevydrží a po sezoně po nich neštěkne pes. Zda je to i případ dvaatřicetiletého umělce, napoví první plnohodnotné dílo nazvané jasně a čitelně "Human".

Rory Graham, vystupující pod pseudonymem Rag'n'Bone Man, se narodil v nevelkém městě Uckfield, které leží ve východním Sussexu. Právě zde začaly první kroky hudební kariéry tohoto tělesně výrazného zpěváka. Uplynulo ale mnoho let, než ho objevila média a širší veřejnost. Graham totiž potřeboval pořádný hit, kterým by prorazil a zaujal masy. V roce 2016 se to povedlo. Spolu s Jamiem Hartmanem, lídrem indie-popových Ben's Brother, napsali skladbu "Human". Na první poslech nikterak výrazná píseň ovšem obletěla světová rádia a stala se dvakrát platinovou a sedmkrát zlatou. Základ pro debut byl na světě.

Ještě před vydáním celosvětově známého hitu vydal Rag'n'Bone Man hned několik dalších singlů. Žádný se ovšem nechytil a ani EP "Disfigured" z roku 2015 kritiku nepřesvědčilo. Z tohoto raného období se tak nakonec na debut probojovala pouze jedna píseň "Bitter End".

A čím, že je Rag'n'Bone Man tak zajímavý? Kromě vzezření to bude i jeho silný, medový hlas, kterým by mohl skály lámat. Navíc jeho hudba stojí na dvou pilířích, ke kterým se jeho hlas perfektně hodí: na blues a soulu. Hudebník ze zmíněných stylů ovšem jen čerpá. Debutová nahrávka je spíš kolekcí popových písní, do kterých jsou tu a tam zakomponovány prvky tradičních stylů. Dohromady to každopádně funguje, zvuk prvotiny je do určité míry opravdu přitažlivý, moderní a svěží.

Zapracovat by to ovšem chtělo na rukopisu, který je v mnoha případech zoufale nenápaditý. Daleko větším problémem jsou ale texty, které jsou překvapivě obsahově prázdné, plné klišé a obvyklých frází. Témata lásky a života jsou fajn, ale chce to nějaký nápad. Hodně skryje Grahamův výraz, který působí, že o životě něco ví, ale opak bude zřejmě pravdou.

Desku by bylo možné rozdělit na dvě části. Jedna obsahuje několik skutečných hitů s chytlavými refrény a houpavým rytmem, jak stvořeným pro rádia. Mezi ně můžeme zařadit i druhý singl "Skin", který si za svým předchůdcem v hitovosti nic nezadá. Příjemná střednětempá skladba umí pracovat s gradací i melodií a těžko může někoho výrazně urazit. Ani epická "Innocent Man" v kolekci nezapadne. V ní se Graham jakožto skladatel asi nejvíce inspiroval u současné popové scény. Zajímavá je i balada "Love You Any Less" pohrávající si s emocemi a náladami. V jejím případě ještě docela umně.

Zbytek písní stojí a padá na nevýrazném rukopisu, který má sice pevné kořeny, ale nápady pokulhávají. Rag'n'Bone Man chtěl natočit ryze mainstreamovou desku a na koncepci písní je to bohužel znát. Proč bohužel? Hudebník na to šel příliš násilně. Většinou nevyužil hutného, silného feelingu soulu a blues a raději zvolil nenásilný střednětempý pop. Skladby jako "As You Are", "Grace" či "Ego" jsou pouhým rutinním popem, který můžeme slyšet na desítkách, snad i stovkách dalších mainstreamových deskách. Na albu "Human" jinou funkci než pojivo mít zřejmě nebudou. Do čistého soulu se vlastně pustí až na úplný závěr, v písni "Die Easy", kde vynikne pouze jeho hlas bez doprovodu nástrojů. Jako tečka docela dobré.

To, že ho ankety BBC Music Sound Of 2017 a Brits Critics' Choice Awards ocenily, svůj důvod má. Talentovaný tento umělec bezpochyby je. Hlas má charismatický, ale srazila ho přílišná lačnost zalíbit se rádiím. S "Human" mu to vyšlo, se "Skin" docela také, snad i další dva adepti na singly by se našly, ale zbytek je bohužel balast. Rag'n'Bone Man bude muset ještě hodně přidat, aby si své místo v záři reflektorů a hitparád vybojoval na více než pár měsíců.