Kompilace "Beat Line" pokryla období 1967 až 1969, roky, kdy československý bigbít dorůstal k dospělosti a košatěl. Rámována 1. a 2. Československým Beat Festivalem přinesla skladby dvaadvaceti kapel a ukázala hudební bohatost zdejší hudby - od rock’n’rollu, přes ohlasy britského Mersey soundu, až k americkému rhythm’n’blues a anglickému bílému blues. Každá košatá koruna má však někde své kořeny a ty nyní přináší druhé, po okraj naplněné dvojCD, tentokrát nazvané "Big Beat Line".

Jak výmluvně poznamenává text v bookletu - bohužel ne natolik informačně výživném, jak by si archivní edice tohoto typu zasloužila - dostáváme se do doby předalbové, doby, kterou utvářely singly, období stylově natolik turbulentního, že mnohé kapely zněly singl od singlu jinak. Výmluvně to dokládá již úvodní sekce věnovaná Olympicu, který zde začíná jako twistová čajová kapela se skladbou "Orange Blossom Special", předvede se jako backing band silných sólistů (Yvonne Přenosilová a Pavel Bobek), aby skončila jako suverénní skupina se silnými hity ("Dej mi víc své lásky" a "Snad jsem to zavinil já") - a to vše během jediného roku s číslovkou 1965.

Tyhle stylové proměny jsou ostatně jedním z nosných prvků celého výběru. Jen málokterá zde zastoupená kapela zůstává v daném období takříkajíc hotová, s vyhraněným stylem. Jako pilíře v tomto směru z kompilace ční slovenští The Beatmen (na prvním disku) a The Matadors (na disku druhém) - obě kapely s jasným směřováním a nepochybně západními kvalitami.

Důrazem na vlastní české texty potěší brněnská kapela Vulkán. Křehký, lyrický bigbít Hany a Petra Ulrychových už sice z dnešního pohledu může působit trochu naivně, přesto je však jasně vede k folkovým/folklórním Javorům. Pražské Mefisto bylo platformou, na které se mohli předvést jedni z nejosobitějších domácích rock’n’rollových zpěváků, Pete Kaplan a Pavel Sedláček. Oba výrazní, osobití a společně s Mikim Volkem (zde zastoupeným v sekci věnované Olympicu skladbou "Smutný holič z Liverpoolu") stojící na špici první vlny bigbeatového zpěvu.

Výběr Flamenga nepřináší oproti loňskému výběru ani zbla nového. Nepovažuji to vyloženě za špatné, v kontextu věci je to na místě a rozhodně není špatné připomenout, jak znělo Flamengo s Novákem či Kahovcem u mikrofonu dřív, než se z nich stali věrozvěstové art-rocku v Československu. Výběr kapel uzavírá Synkopa OB Přerov (v čele s Pavlem Novákem), Juventus a dnes už téměř neznámý Crystal. Všechny tři ztělesňují měkčí, popovější stránku věci. Těžko by však bez nich byl obraz bigbítových kořenů kompletní.

Jen těžko lze uvažovat o "Big Beat Line (1965-1968)" a "Beat Line (1967-1969)" odděleně. Společně tvoří encyklopedii prvních let rockové hudby, jaká tady dosud nebyla. Je záslužné, že se díky těmto CD podařilo znovu zpřístupnit obtížně sehnatelné skladby a navíc v kvalitní, remasterované podobě. Je "Big Beat Line" výběrem starých fláků pro pamětníky? Určitě, ale rozhodně nejen pro ně. Stejně tak je pro všechny, kteří se rádi potápí do pozapomenutých hudebních vod. A pro některé to mohou být dvě a půl hodiny netušených objevů. Ta hudba má v sobě skutečně cosi nadčasového.