Co máte raději, tanec nebo snění? Trojice Tycho dokáže oboje a navíc vás přiměje, abyste se k nim přidali. Stejně jako na předchozím "Awake", které vydali před dvěma lety, tak i na novince Tycho ukazují, že taneční hudba nemusí nutně být jenom kopák a hajtka, ale že může mít podobu důkladně promyšlených a emocemi protkaných skladeb. Na věci nic nemění fakt, že byli nominování na cenu Grammy za nejlepší taneční elektronické album.

V souvislosti s Tycho se nabízí přirovnání například k zadumaných Boards Of Canada, ovšem ve srovnání s nimi kladou mnohem větší důraz na zvuk živých nástrojů. Poprvé se o nich začalo mluvit před jedenácti lety, kdy vyšla deska "Past Is A Prologue". Tehdy šlo ještě o jednočlenný projekt amerického producenta Scotta Hansena vystupujícího i pod pseudonymem ISO50. Kromě hudby se tento rodák ze San Francisca věnuje i fotografování a grafickému designu. Obaly desek s motivy kruhů jsou jeho pracemi. Teprve po vydání debutu přibral další hudebníky a Tycho začala fungovat coby plnohodnotná kapela.

"Epoch" pokračuje tam, kde před dvěma lety skončila deska "Awake". Dá se říct, že je patrná i souvislost s ještě starší "Dive". O aktuální nahrávce můžeme mluvit jako o posledním dílku skládačky, který chyběl k završení celého trojjediného konceptu. Nelze se proto divit, že novinka nepřichází s ničím, co bychom od kapely dosud neslyšeli. Byla by čirá nespravedlnost, pokud bychom to Hansenovi a jeho spoluhráčům vyčítali. Fakt, že i tentokrát se obešli bez vokálu, asi netřeba zmiňovat.

Jedenáctiskladbovou kolekci zahajuje skladba "Gilder". Kdybychom vypreparovali zvuk bicích, odstranili zastřené melodie, přidali tvrdší basovou linku a zrychlili tempo, vznikl by vcelku drsný drum’n'bassový track. Roztěkaná nervózní rytmika je ostatně jedním z charakteristických znaků zvuku kapely. "Slack" na sebe pro změnu upozorní zvonivou kytarou, za jakou by se nemusel stydět ani The Edge v dobách "Joshua Tree".

S charakteristickým zvukem kytary se setkáme i v dalších skladbách, třeba v "Division". Co tady naopak pochopitelně chybí, jsou vokály. Samply hlasu jsou použité pouze v "Rings". Byla by škoda zapomenout zmínit skladbu, podle které je deska pojmenovaná. Patrně jde o nejvíce energickou věc, která je na albu k nalezení. V prvních vteřinách jde o čistě ambientní nahrávku, postupně se na ni ale nabalují bicí, kytara a syntezátorové plochy. Svojí gradací a stupňovaným napětím patří k nejsilnějším momentům desky.

O Scottu Hansenovi je známo, že je velkým fanouškem vintage syntezátorů. Hlavně s jejich pomocí halí skladby do typického zasněného závoje. Všechno se odehrává na pomezí snu a stavu bdění. Při troše nadsázky jsou Tycho hudební impresionisté našeho století. Na "Epoch" je pozoruhodná ještě jedna věc - univerzálnost. Ať desce věnujete soustředěný poslech nebo si ji pustíte jen jako kulisu při jakékoliv činnosti, deska bude znamenitě fungovat a její účinky budou blahodárné.