Dokonalá a srdeční rocková show. Přesně tato slova nejlépe vyjadřují včerejší koncert amerického tria Green Day, kterému, snad kromě jediné věci, není co vytknout. A protože seznam negativ bude krátký, stejně jako doba pomíjivé slávy jejich údajných nástupců z poloviny minulé dekády My Chemical Romance, kteří se po albu "The Black Parade" dožili už jen jediné desky, pojďme rovnou k věci.

Holešovický hokejový svatostánek svými normalizačními prostory absolutně není hoden takové kapely. Omšelé útroby, studené tvrdé sedačky, důchodkyně na stáncích s občerstvením a všudypřítomný chlad, zima a neútulno... Dnes už by Armstrongovci asi O2 arenu nevyprodali, jako se jim to podařilo v minulosti, i tak by ale šlo o velice slušnou návštěvu. Ale kromě tradičních front a zmatků u vstupu to máme z negativ vše. A žádné se přitom netýká výkonu samotné kapely.

Celý večer šlapal jako hodinky a v sedm hodin tak program svým půlhodinovým vstupem začala předkapela The Interrupters. Velice svižný a energický rock, častokrát navíc ve ska rytmu, je jako dělaný na letní festivaly, a úlohu rozehřívače tak formace splnila na výbornou. Green Day začali svou poctivou dvouapůlhodinovou show kombinovaným intrem ze známých melodii, podpořených ulítlým růžovým králíkem/maskotem na pódiu. Pak už ale ostré bicí Tré Coola odpálily hitovku "Know Your Enemy" a tempo nepolevilo až do konce. Stejně jako překvapivě velmi dobrý zvuk, kterým Tipsport Arena porazila O2 na body.

Co dělá výborný koncert nezapomenutelným a výjimečným? Detaily. Ne pokaždé totiž zažijete na show opravdu velké kapely stage diving, fanouška z publika, co solidně odzpívá na pódiu půlku songu, fanynku, co přede všemi zahraje na kytaru a dotyčný kousek si od Billyho odnese i jako dárek, moment, kdy se zpěvák při pohledu na LEDky z mobilů rozněžní v duchu "že vidí hvězdy" a zapomene text, nebo hostujícího saxofonistu s maskou egyptského faraona. Jasně, nebylo to jen v Praze a Green Day jsou propracovanou dramaturgií svých koncertů pověstní, i tak je to ale zábavná a originální přidaná hodnota, která není u kapel jejich velikosti rozhodně samozřejmá.

Naopak to ale zbytečně nepřeháněli s výpravou pódia. Velkoplošné obrazovky absentovaly zcela a kromě pár ohňů, konfet a osvětlené platformy pod bubeníkem působila scéna střízlivě. A je to tak dobře, je to pořád ještě rocková show a ne popové divadlo. Potěšilo, že to tak brali i diváci a možná i na naléhání kapely bylo v publiku méně zvednutých rukou se smartphonem, než je na obdobných akcích obvyklé. Ono se prostě těžko tleská, skáče nebo hraje na imaginární kytaru, když máte neustále v ruce mobil. Publikum bylo opravdu výborné a to jak na ploše, tak i na tribunách.

Jádrem playlistu byl kromě povedené poslední desky "Revolution Radio" samozřejmě opus magnum "American Idiot", jedna z nejlepších a nejkompaktnějších rockových desek všech dob, a potom starší kousky. Předposlední, nepříliš povedenou trilogii muzikanti z repertoáru vyřadili zcela. Přesto je dobře, ze žijí hlavně současností a nedávnou minulostí. Až to je totiž doba, kdy se stali Green Day opravdu velkou kapelou. V 90. letech zkrátka s žánrovými souputníky a rivaly The Offspring prohrávali rozdílem třídy (minimálně co se týče videoklipové munice, nepočítaje v to samozřejmě dva arcihity zelených "Basket Case" a "When I Come Around"), v novém tisíciletí si ale role prohodili.

Aktuální turné ke třiceti letům kapely a se silnou novinkovou deskou v zádech zastihlo Green Day ve formě hodně se blížící té z doby "American Idiot", což v kombinaci s výše uvedenými perličkami dělá z pražské show roku 2017 jeden z nejlepších rockových koncertů posledních let. Pro autora reportáže osobně dost možná i ten úplně nejlepší, a to navzdory tomu, že se rozhodně nepovažuje za die hard fanouška kapely.