Čas běží velice rychle a už i kapela jako AFI pomalu míří ke svým třicátým narozeninám. K těm jí však ještě pár let chybí, přesto je tu jeden milník. Momentálně se totiž do obchodů dostala již desátá řadovka formace, nazvaná jednoduše - "AFI". Jelikož její cover tvoří tři rudé kapky, začalo se desce ale říkat "The Blood Album" a tento název se ujal a stal se i součástí toho oficiálního. Po úspěchu poslední "Burials", která vrátila AFI zpět do povědomí veřejnosti, byla ve vzduchu cítit jistá zvědavost, jakým způsobem pojme Davey Havok a spol. další skladby.

Novinka jich čítá dohromady čtrnáct, již na podzim minulého roku skupina zveřejnila hned tři z nich. První dva singly "Snow Cats" a "White Offerings", jen dva týdny poté song "Aurelia". Už z nich bylo čitelné, že nepůjde o žádné experimentování a desítka bude zaměřena především na skladby s melodickým refrénem vedené Havokovým emotivním vokálem. "AFI" není oproti "Burials" tak ponořené v temnotě a nebezpečí, naopak čerpá ze všech zkušeností, počínaje "The Art Of Drowning" až po "Crash Love". Bohužel tahle snaha zavděčit se všem a nabídnout posluchači téměř všechny prvky vlastní tvorby na jednom albu se vymstila.

Někdy je cítit velká energie připomínající punkovo-hardcorová léta ("Dumb Kids", "So Beneath You"), několik písní zase vyvolá vzpomínky prvního a úspěšného kroku k mainstreamu se "Sing The Sorrow" ("Snow Cats", "Pink Eyes"). Plno skladeb však spoléhá na střední tempo, soft-rockové melodie a doprovodné vokály ("Dark Snow", "Feed From The Floor"), tím však nikoho již nepřekvapí.

Nejsvětlejším momentem je "Aurelia", která vyvolává silné pocity a zaujme svým přechodem do velmi emotivně odzpívaného refrénu. Od násilí se textově posouváme k imaginárním vraždám v "Hidden Knives", pop-punkové pecce se silnými kytarovými sóly. Zajímavým příspěvkem je "Still A Stranger", která se rozjíždí za zvuků akustické kytary, v refrénu se však mění v přímočarou pecku vedenou agresivním projevem frontmana. Nejtvrdší věcí zůstává povedený druhý singl "White Offerings", který svojí agresí připomene dobu okolo "Decemberunderground".

AFI tak s novinkou pokrývají většinu žánrů, které během své bohaté kariéry okusili. Je tak velmi pravděpodobné, že každý fanoušek si na albu najde něco svého. Bohužel to má jednu velkou nevýhodu; nikdo nebude zcela spokojený s finálním výsledkem a najde si různé výhrady, přestože deska není špatná. Je totiž nemožné uspokojit naprosto všechny.