Když se Marie Rottrová před pěti lety loučila s koncertní kariérou, zřejmě většina jejích příznivců i hudebních publicistů cítila, že je to příliš brzo. Nonšalantní zpěvačka tehdy zvládla turné po českých i slovenských sportovních halách s velkou bravurou a nebylo divu, že nakonec vyslyšela hlasy nejen fanoušků, ale i své muzikantské duše a vrátila se zpět na koncertní pódia už po dvou letech. Letos si ale pro svůj vánoční koncert vybrala poněkud větší prostor než obvykle, pražskou O2 arenu.

Kdo čekal nějakou okázalou scénu, kdovíjaké efekty, nebo prvky show, musel být zklamán. Marie Rottrová si tentokrát vystačila s tím nejjednodušším pódiem, které oproti divadlům působilo možná trochu neútulně, jednou LED stěnou za ním a dvojicí promítacích pláten po stranách a velmi umírněným světelným parkem, který na sebe strhl pozornost pouze párkrát. Tak propracovaného představení jako při rozlučkovém turné se tentokrát diváci nedočkali. Ale o to vlastně vůbec nešlo; Lady Soul tento koncert pojala více jako setkání přátel, a to jak těch na pódiu, tak i s těmi v publiku, kteří jí stále podporují. A nepřišlo jich právě málo, celý koncert byl sice na sezení a z horního ochozu byla zaplněná pouze menší část, ale i tak bylo v hale víc lidí, než třeba při koncertu Roda Stewarta.

Dalo by se říct, že těmi nejbližšími přáteli ji v úterý večer byli členové skupiny Neřež, kteří ji doprovázeli takřka celý večer, a to už od první písničky "Skořápky ořechů". Jak sama Rottrová při koncertě poznamenala, společně koncertují již patnáct let a nutno říct, že na jejich vzájemném sladění a doplňování se to bylo znát. Rozhodně se ale nejelo v jasně vymezených kolejích. I přes to, že tento koncert byl zároveň oslavou jejích pětasedmdesátých narozenin, nebála se si pohrát i s těmi nejznámějšími hity a to jak po stránce aranžmá nebo melodicky, i když občas to znamenalo, že změnila jen několik málo tónů. Poněkud pestřejší byl tentokrát i setlist, kam zařadila několik písniček z různých období své kariéry, které ale nepatří mezi ty nejznámější hity. Připomněla tak například jazzově laděnou "Patnáct", která svým textem pobavila diváky všech generací, dostalo se i na "Medonosnou" z posledního alba "Stopy", nebo bluesrockovou "Dnes plač", která na konci koncertu roztleskala diváky.

Členové Neřež ale pochopitelně nebyli jedinými "hosty" koncertu. Během večera se na pódiu vystřídali například Petr Němec, Jaroslav Wykrent, jenž svým zemitým humorem a třemi svými písničkami opět osvěžil atmosféru, nebo Brixího akademický soubor, který nejenže doplnil zpěvačku ve "Večerem zhýčkaná", ale i sám ukázal, jak dobře zní souzvuk několika lidských hlasů. I ostatní hosté dostali příležitost se ukázat sólo, ať už to byl Hradišťan, nebo doprovodná vokalistka Marie Rottrové Magdalena, která se prezentovala dvojicí poměrně povedených vlastních písní.

Dva hosté byli ale přeci jen o něco speciálnější než ostatní a paradoxně vlastně ani jeden z nich nezpíval. Tím prvním byl herec Jiří Bartoška, s nímž si Marie Rottrová poprvé naživo zazpívala "Klíč pro štěstí". Jeho recitace byla tak neskutečně charismatická, že poprvé zvedla alespoň část diváků ze židlí a sedadel. Tím druhým speciálním hostem, byly hned čtyři ženy - smyčcový kvartet Eve Quartet. Jeho členky dokázaly společně s hlasem Lady Soul vtisknout klasickým skladbám, jako "Máma", "Lásko voníš deštěm", nebo třeba "Ten vůz už jel", sváteční a velmi povznášející atmosféru.

Vánoční koncerty Marie Rottrové vždy byly v onom svátečním shonu příjemným zastavením, a nejinak tomu bylo i tentokrát, ačkoli vánočních písní a koled moc nezaznělo. Ostravská zpěvačka je totiž stále Lady Soul, ovšem už několik let tato přezdívka nabírá ještě jiný význam. Svým klidem, rozvahou, optimismem a neskutečnou laskavostí, která z ní sálá při každém slovu i tónu, dokázala uklidnit a pohladit duši většiny diváků, kteří ji na závěr tleskali dlouho ve stoje. Aplaus pochopitelně patřil i jejímu stále skvělému zpěvu, který si zachovává ten neopakovatelný a nenapodobitelný feeling, barvu a naladění a který umí rozehřát i takový neosobní prostor, jakým svým způsobem je vysočanská hala.