Tak jako v textech Petra Honse panuje velká obrazotvornost a symbolika, se ve stejném módu nesla i třetí adventní neděle, která spojila navrátivší se Decline a Oceán. Druzí jmenovaní s letošní deskou "Ve smíru" konečně doputovali do stádia, kdy už se nejedná jen o nárazové hraní pro radost s Jitkou Charvátovou za mikrofonem, ale o žijící organizmus. Ten sice prošel několika obměnami, ale posunul se s jasnou vizí dále. Z obou kapel odešli jedni z pilířů - Jiří Březina (Decline) a Dušan Vozáry (na jeho pozici nastoupil právě Petr Hons), avšak zůstali svým parťákům nablízku a i pro tento večer je přišli podpořit, jako kdyby byli stále součásti jednoho teamu. I atmosféra byla poklidně přátelská.

Luděk Fiala a jeho parta si nachystali krátký blok, v němž odehráli většinu věcí z lednového épéčka "Reborn", přičemž nedošlo jen na krásku "Colourblind" a připomenuli letité album "Den se otočí", jež vyšlo před šestnácti lety, z něhož titulní věc/hitovka jejich blok zakončila. Došlo i na překvapení, kdy Luděk připomenul Mukovu nečekanou rozlučku "V bludišti dnů", ze které vybral otvírák "Cítím (vítr ve tváři)", a ponořil se do ní tak, že po zádech nejednomu musela projet husina. A to souznění harmonizovalo snad z každého odehraného taktu a vyřčeného slova. Naopak "Save Your Life" z "Reborn" i naživo ukázala, jakou má v sobě ukrytou sílu a potenciál. Decline se tedy uvedli do pohybu, snad nezůstane jen u těchto letošních milníků a dojde na další.

Večer se však nenesl v žádném krasosmutnění za Petra Muka, byla to spíše oslava života, kdy konečně naživo zazněla s vokálem Jitky i "Ráchel", nedotknutelný kult tak padl. Jitka Charvátová byla možná i jedinou logickou volbou, pokud Oceán chtěl pokračovat dál a její sounáležitost v celku je díky vydání "Ve smíru" zcela zpečetěna. Vystoupení pak tento fakt jen a jen potvrdilo, ona časová přesmyčka s počátky se celistvě uzavřela. Nové věci pak mohou plynule fungovat s takovými nesmrtelnými fláky, jako jsou "Dávná zem", neoblomně semknutá "Prázdná ulice", tajuplný "Narcis" nebo přepracovaná (drobet zpomalená) alternace na "Jeden den" (ten byl věnován Dušanovi Vozárymu).

Ve výběru odehraných skladeb nepřekvapivě panoval důraz na "Ve smíru", "Půlměsíc" zazněl hned v úvodu, po krátké Kučerově klavírní improvizaci (a přiznané inspiraci u Tears For Fears), tu je možné zaslechnout i na samotné desce. "Odlesk tvůj" je již spíše zaběhlou koncertní stálicí, zůstává však drobet ve stínu krásek "Bludný Holanďan" nebo "V peřinách". Došlo i na prolínání nálad, průpovídky mezi skladbami, některé nečekaně spontánní, které nelze reprodukovat v psané formě (a na videozáznamu budou s velkou pravděpodobností vystřižené; celý večer běželo několik kamer), nebo hnací energii od fanoušků, kteří si nahlas prozpěvovali texty (to kdyby náhodou Jitce nějaké to slovo vypadlo, ale nestalo se tak). Závěrečné duo "V náladě" a "Dante" k sobě pasovalo výtečně, před zástupem přídavků, mezi nimiž byl králem ten úplně poslední - "Den za dnem" je jedna velká emociální studnice, která uhrane.

Zprvu tři rozsvícené svíčky na improvizovaném adventním věnci (posléze Petr Kučera zapálil i poslední čtvrtou) jen připomínaly, že šlo o třetí předvánoční adventní neděli. Oceán už však dárky stihl rozdat právě během tohoto koncertu a stvrdit svůj velký návrat. Už to není jen připomenutí jedné legendy, ale opět plně funkční kapela s nepřehlédnutelnou frontmankou. Decline nikterak nezůstali v závěsu, tudíž to byl další z nezapomenutelných koncertů tohoto roku.