Víte, jak je to s těmi návraty. Léta čekání a spousta řečí kolem a pak najednou vyjde oldschoolově znějící deska, která jen recykluje dávno použité přístupy a ve výsledku za nic nestojí. Ne tak v případě Craiga Davida. Ten si slávy užil zejména v prvním desetiletí tohoto tisíciletí a jeho úspěchy potvrdili diváci britské MTV, když v roce 2009 v anketě o nejlepší album všech dob dali jeho debut "Born To Do It" na druhé místo, hned za "Thriller" Michaela Jacksona. Zhruba ve stejném období jsme ale o dnes pětařicetiletém umělci slyšeli stále méně. A nebýt hitu "Rise And Fall" se Stingem, který dodnes hrají nejen česká konzervativnější rádia, nejspíš bychom na něj už úplně zapomněli.

Vlastní rádiová show, různé nepříliš známé spolupráce, posilování a změna labelu protáhly čekání na šestou studiovku na šest let, což je v té nejkomerčnější populární hudbě prakticky věčnost. Bez nějakých větších očekávání se ale Craig David letos vrátil na scénu s deskou, na níž se těžko věří tomu, že přišla už od prakticky dávno zapomenutého zpěváka.

"Following My Intuition" je album, které i nadále dává prostor jeho medovému vokálu, nabízí ale zcela současný zvuk, kterým vyznavatel judaismu dává najevo, že se chce líbit a jít do hitparád. A minimálně v Británii se mu to zatím po zásluze daří. Šestá řadovka je totiž prostá vaty a nabízí jen samé potenciální singly s hitovými ambicemi.

Už úvodní "Ain't Giving Up", který byl vydán jako čtvrtá ochutnávka, ale vlastně až on byl opravdovým oficiálním singlem, je díky participaci aktuálně veležhavého DJe říkajícího si Sigala návykovým hitem na první dobrou. Totéž platí i o drum'n'bassové "When The Bass Line Drops" a "Nothing Like This" s bublající rytmikou, která zní, jako by vypadla z diskografie Disclosure, což se ostatně dá říct i o "No Holding Back" z deluxe edice (obsahující čtyři skladby navíc), na níž se David spojil s Hardwellem. Z toho vám tedy musí být zřejmé, že novinka neobsahuje zdaleka jen r'n'b, ale i taneční věci na pomezí EDM, UK garage a komerčnější odnože drum'n'bassu.

Zatočení žánrovým kormidlem se naštěstí vůbec nepodepsalo na kvalitě a oba směry nabízejí mnoho reprezentativních zástupců. Kupříkladu houpavější "Louder Than Words" zní, jako kdyby vypadla z Usherových "Confessions", totéž lze pronést i o "Couldn't Be Mine" a soulovější "Change My Love". A klidná "Better With You" uzavírá klasickou edici desky přímo ukázkově. Oči je třeba trochu přivřít akorát nad texty, ale ty v těchto vodách nikdy nepřinášely nějaké hluboké myšlenky, a odpovídají tak zvoleným žánrům.

Komu je tedy nové album určeno? Pokud vás zklamaly poslední přírůstky Ushera, Nicka Jonase, Alicie Keys či Justina Biebera (jehož "Where Are Ü Now" dal David daleko zajímavější verzi v písni "16"), ale naopak vás baví Jason Derulo, Bruno Mars, The Weeknd, Sigma, Sigala a Disclosure, jste tady správně. Nelze sice říct, že všechny skladby jsou nejlepší na světě, ukázat ale na nějakou, která je vyloženě slabá, je opravdu problém.

Na "Following My Intuition" je znát, že má jasně definovanou cílovou skupinu a té předkládá přesně takový produkt, jaký si žádá. Možná i to je důvod, proč je to od věhlasného debutu z roku 2000 první album, s nímž se Craig David podíval na číslo jedna v britském albovém žebříčku. Zaslouženě. Tak by měly vypadat všechny návraty.