V Paláci Akropolis se 22. listopadu představí norský kytarista Eivind Aarset, výrazný představitel norské jazzové moderny, která ráda míchá žánrové tradice s výboji elektronické hudby. V případě večírku Akropolis Multimediale ale bude hrát stejně důležitou roli i rocková hudba. Koncert kvarteta Eivinda Aarseta doplní po jeho skončení i Live remix od domácího producenta Floexe, a večer tak naváže na festival Punkt Meets Music Infinity z loňského roku.

Norská jazzová škola rozhodně není jen klišé hudebních žurnalistů, sever Evropy obohatil experimentální scénu desítkami inovativních hudebníků, kteří posouvají tradice do nečekaných souvislostí. Po jménech jako Arve Henriksen, Jan Bang nebo Nils Petter Molvaer se v Paláci Akropolis představí i kytarista Eivind Aarset, jehož osobitý styl se otiskl na desky všech výše zmíněných či také Davida Sylviana. Aarset ale natočil i spoustu vlastních a vysoce ceněných desek pro prestižní značky jako Jazzland nebo ECM. Prozkoumává na nich způsob, jak může zvuk tradičního nástroje fungovat v novém tisíciletí.

Svoje hudební prozření si Eivind Aarset zažil v dvanácti letech, kdy objevil Jimiho Hendrixe. "Jakmile jsem slyšel jeho nahrávku, okamžitě jsem si pořídil elektrickou kytaru," přiznává. Láska k rockovým klasikám jako Deep Purple, Black Sabbath nebo Pink Floyd mu zůstala dodnes, brzy se k ní ale přidaly i další epifanie z jazzového ranku - Miles Davis, Mahavishnu Orchestra nebo Weather Report. Velký vliv na něj ale měl i label ECM a jména jako Jan Gabarek nebo Terje Rypdal. Od konce osmdesátých let hrál Aarset s jazzovým tělesem Ab und Zu, kde poznal svoji budoucí manželku Anne-Marie Giortz. V roce 1991 obdržel hudební cenu Smuget-prisen pro výjimečné výkony v oblasti živé hudby.

Jazzová škatulka ale byla pro Eivinda Aarseta vždy příliš těsná a táhlo ho to k experimentům. Zásadní bylo setkání s Buggem Wesseltoftem a jeho osobitým přístupem překračujícím žánry. "Co mě přivábilo k této hudběm byly hypnotické groovy a hudební volnost, kterou jsem hledal. V tom, co dnes dělám, nejsou žádná pravidla ani tradice, a tak si můžu vymýšlet svoje vlastní," vysvětluje Aarset.

V roce 1997 si ho Nils Petter Molvaer pozval k nahrávání alba "Khmer" a nahrávka míchající jazz a elektroniku byla pro jeho další kariéru určující. V duchu podobných fúzí se nese i jeho debutové album "Electronique Noire" z následujícího roku, které New York Times popsal jako "jedno z nejlepších postdavisovských elektrických jazzových alb". V následujících letech nasbíral další vlastní desky i ceněné kolaborace s osobnostmi, jako jsou Jon Hassell, David Sylvian, Bill Laswell nebo Jan Garbarek. "Rozumím potřebě definicí žánrů ze strany obchodů s hudebními nosiči, ale občas mě definice frustrují - od té doby, co má vlastní hudba nezapadá do žádné z typických žánrových škatulek. A to samé platí i pro hudbu, kterou poslouchám," prohlásil Aarset pro časopis Harmonie.

Zhruba od poloviny dekády směřuje jeho hudba k bezmála zenové vyklidněnosti, byť na jeho loňském albu "I.E." lze najít momenty, kdy jeho kvartet spustí erupce tónů. "Je to divoká a často nevlídná deska, která ale dokazuje, že lyrické momenty a syrový hluk se nemusí nutně vylučovat," napsal o albu deník Guardian.

Eivind Aarset je pravidelným hostem proslulého festivalu Punkt v norském Kristiansandu, kde elektroničtí producenti a hudebníci přímo na místě remixují koncerty. Něco podobného ho čeká i v Praze, kdy bezprostředně po vystoupení kvarteta zazní Live remix od domácího hudebníka a producenta Floexe. Premiéra Eivinda Aarseta v Paláci Akropolis společně s následným Live remixem v úterý 22. listopadu tak symbolicky naváže na loňský festival Punkt meets Music infinity 2015.