Třetí zastávka Paula Simona v České republice měla sice původně proběhnout už loni v březnu, společné turné s jedinečným Stingem se ale nakonec Praze bohužel vyhnulo. Sám muzikant však v mezičase stihl vydat nové album "Stranger To Stranger" a kromě titulní písně z něj ve vysočanské O2 areně odehrál například ještě také rozvernou skladbu "Wristband" či aranžérsky pestrou "The Werewolf".

Legendární umělec a autor mnoha nesmrtelných hitů halu na rozdíl od o den dříve konaného mejdanu pod patronátem Michala Davida a jednoho z největších domácích rádií nezaplnil, podle pořadatelů se prodalo necelých sedm tisíc lístků. Těžko to však pětasedmdesátiletému písničkáři vyčítat, mentalita a vkus většinového českého publika je prostě naneštěstí jinde. Kdo však dorazil, mohl se více než dvě hodiny příjemně kolébat do rytmu s noblesou složených a precizně zahraných a zazpívaných písní, které tu a tam ozvláštnila nějaká ta muzikantská vyhrávka.

"Dazzling Blue" dominoval akordeon, "Mother And Child Reunion" prodalo krásné sólo na elektrickou kytaru a například "Diamonds On The Soles Of Her Shoes" z asi nejslavnější desky "Graceland" bylo tak nasáklé africkou kulturou, jež Simonovi v průběhu let tolikrát učarovala, že se diváci z tribun přemisťovali dolů ke zvukaři, kde se fanoušci zvedali ze sedadel a tancovali do chytlavého rytmu.

Deset hudebníků na pódiu střídalo nástroje i nálady, nikdy však nesklouzli ani k sebestřednému předvádění se, ani k vybočení z v dobrém slova smyslu usedlého nebo, chcete-li, tradičního přehrávání více či méně známých melodií. Vždy jen tu a tam opentlili danou skladbu tak, aby se líbila, a podtrhla tak své přednosti, avšak zároveň nadále zůstala vkusným a vzorným obrazem části Simonovy kariéry.

Hlavní hvězda večera v jeho průběhu nejprve v přátelském duchu vzpomněla na setkání s Václavem Havlem, poté ještě přidala k dobru historku o návštěvě Brazílie, kde se Paul Simon s průvodcem po řece Amazonce vydal za místním léčitelem, aby ho zbavil fyzické i psychické bolesti. Zpěvák na uvítanou dostal halucinogenní nápoj a o jeho vlivech pak napsal píseň "Spirit Voices".

Jestli lze na jinak výtečném koncertě poloviny z dvojice Simon & Garfunkel něco kritizovat, pak absenci v jiných zemích zahrané "Bridge Over Troubled Water". V Praze se končilo o skladbu dříve neméně výjimečnou "The Sound Of Silence", kterou mladší generace může znát i v podání folkaře Passenger nebo tvrdě rockových Disturbed. Zamrzela také absence velkoplošných obrazovek, díky níž měli diváci v odlehlejších koutech haly z koncertu dojem ryze poslechový, nikoliv už však vizuální. Za (mimo jiné) jedno z nejkrásnějších sól na saxofon, jaké kdy v O2 areně zazněly, konkrétně v písni "Still Crazy After All These Years", však nějaké ty trable stály.