Pokud v sobotu obeznámení posluchači čekali intimní koncert plný pomalých skladeb, v nichž se elektrické kytary téměř ani nedočkají, vysvětlení se jim dostalo až téměř u konce vystoupení z úst hlavního aktéra. Když se totiž kapela po obědě podívala z pódia do klubu a uviděla, že tentokrát diváci rozhodně nebudou sedět, jak jsou na tomto turné zvyklí (dva nedělní pražské koncerty se konají třeba v Divadle Hybernia), ale stát, mírně se zalekla, že pomalý šansonový setlist nebude fungovat, a rozhodla se odehrát radši normální koncert. Možná se tak Richard Müller a spol. rozhodli správně, možná ne, jejich vystoupení ale i tak dopadlo výborně pro obě strany pódia.

Jakkoli se turné koná do najlepšie", nešlo očekávat pouze největší hity, ostatně mnohdy se ty nejlepší skladby hity ani nestanou. Koncert tak otevřela výborná funková verze "2 líšok" a kromě písniček, které Müller živě opomenout prostě nemůže, jsme se dočkali i několika historických překvapení. Zazněly tak třeba z dob Banketu nahrávky jako "Plesový marš", "Požičovňa tvárí" či "Prečo vy ľudia 20. storočia máte vždy zachmúrené obočia?". Jinak se ale vystoupení skládalo z jeho nejznámějších písní o něco mladšího data, včetně dvou novinek z aktuální nahrávky "55". Z té za sebou zazněly singlová "Julia Roberts" a titulní písnička.

Není žádným tajemstvím, že Richard Müller v posledních letech není zrovna hubený a zdravím kypící švihák, ale i když se po pódiu pohyboval pomalu a jeho proslovy také rozhodně netrpěly kulometnou rychlostí, vokálně na tom byl velmi dobře a tóny mu utekly jen velmi výjimečně. Silnou oporu měl každopádně ve skvěle sehrané kapele, v níž prim hraje pianista Matej Benko a hráč na různé dechové nástroje Michal Žáček (z Ostravy!, jak Müller několikrát neopomněl zmínit). Právě on se na pódiu kromě hlavního aktéra staral o největší zábavu, ostatní muzikanti přece jen většinu večera vypadali, že je to pro ně prostě jen další koncert v řadě. Instrumentálně jej ovšem v žádném případě neodflákli, jen prostě nehýřili úsměvy a dobrou náladou.

Z jednotlivých skladeb šlo poznat, že krnovské publikum bylo nejvíce obeznámeno (=zpívalo s Müllerem) s písničkami z alba "'01" a české desky. Sborově pak samozřejmě odezpívalo dva přídavky v podobě "Po schodoch" a "Štěstí je krásná věc". Kromě zpěvu se také dočkalo mnoha instrumentálních sól, kterými kapela rozhodně nešetřila a které zpěvák zaujatě poslouchal a užíval si je. Jednalo se prostě o po všech stránkách povedený, i když v podstatě obyčejný koncert. Spokojení z něj však mohli odcházet všichni zúčastnění, protože takhle vysoký standard je prostě fajn.