Nový kousek nazvaný "Glory" je devátým studiovým albem ve zpěvaččině kariéře a můžeme o něm říct, že se řadí k těm lepším kusům. Po minulé "Britney Jean", která byla až na debutový singl "Work Bitch" naprostá katastrofa, je nová deska příjemným poslechnutím. Ovšem zdaleka nemůže konkurovat "In The Zone" a "Blackout". Ty nadále zůstávají tím nejlepším, co popová princezna vytvořila.

Přestože je Britney Spears dvojnásobná mamina, žádné filozofování nad životem na novince nečekejte. Ve svých současných skladbách plynule navazuje na období, kdy nás dráždila nejen svým hlasem, ale i tělem. Hlavní tématika textů je láska, přičemž se popová diva nejvíce soustřeďuje na sex, a to hned od úvodního tracku "Invitation", kde svého miláčka vyzývá, aby pocítil její energii. My můžeme pocítit, že v otvíráku opět využívá moderních technologií a její hlas je značně upraven. Tohle bohužel platí i u spousty dalších songů, jako třeba "Man On The Moon", který chvilkami zní až roboticky.

Naštěstí song "Make Me...", na kterém hostuje i rapper G-Eazy, byl silného auto-tune ušetřen, a tak se i možná proto stal pilotním singlem. Nicméně žádný zázrak od něho nečekejte. Daleko větší pozornost si zaslouží další vypuštěné upoutávky. Elektro-popová "Do You Wanna Come Over" a průbojná "Clumsy" patří mezi to nejlepší, co album nabízí. Obě dvě zmíněné jsou taneční pecky s motivem, jak si odvést někoho do svého lože.

Pomalejší je "Just Luv Me", kterou produkoval Cashmere Cat. V tomhle bodě lze najít velkou podobnost s megahitem "Good For You" od Seleny Gomez, ale na tom není vlastně nic špatného. Vždyť i samotná Selena se inspirovala stylem Spears už před několika lety. Výborným počinem je "Just Like Me", jenž je ze soudku pomalého RnB, kde Britney truchlí nad nevěrným přítelem.

Obdiv si hlavně zaslouží experimentování, které na nové nahrávce zpěvačka předvedla. Na posledním světovém turné byla sice v roce 2011, za poslední tři roky odehrála ale desítky vystoupení v americkém Las Vegas, což při tvorbě zřejmě posloužilo jako mírná inspirace. Jak jinak si vysvětlit pach kabaretů, který lze cítit na skladbách "Private Show" a "What You Need"?

Další experimenty se ukrývají na deluxe verzi a nutno říct, že některé z nich jsou velmi vydařené. "Change Your Mind (No Seas Cortés)" má španělský nádech a dokonce v něm padne i nějaké to španělské slovo. Velkým překvapením je pak "Coupure Electrieuque", v níž se jazykové schopnosti Britney odhalují ve velkém; píseň je nazpívána kompletně ve francouzštině.

Fanoušci budou za podobné tvrzení možná kamenovat, ale to nejlepší, co Britney mohla, nám už dávno dala. Hity jako "Toxic" a "Womanizer" se nedostavují už nějakou dobu a zřejmě ani nedostaví. "Glory" je pouze zábavná jízda, která nám připomene kdysi největší slávu fenoménu Britney Spears. Bohužel, nepřichází ale s ničím novým a do dnešního formátu hudebního světa nezapadá; drzost propaguje Rihanna, feminismus Taylor Swift, sílu dodává Katy Perry a celkovou nadvládu drží Beyoncé. Hodnocení si vlastně Britney vysloví ve finále sama: "It was fun!"