Sixx:A.M. jsou skupinou vzniklou kolem jedné z největších žijících rockových legend Nikkiho Sixxe. Basák známý z formace Mötley Crüe ji jako svůj boční projekt založil už před devíti lety a její název je odvozen od jednotlivých členů - kromě Sixxe v ní najdete ještě kytaristu DJ Ashbu (ex-Guns N' Roses) a osmačtyřicetiletého zpěváka Jamese Michaela, který léta producentské práce pro ostatní (od Papa Roach až po Kelly Clarkson) vyměnil za pozici frontmana.

"Prayers For The Damned" (často doplňované ještě o přídomek "Vol. 1") je jejich čtvrté album, je však prvním, na němž se po údajně posledním turné Mötley Crüe a reunionu původní sestavy Guns N' Roses pracovalo už ne jako na bokovce, ale hlavním projektu. Ten se tak po relativních úspěších ve Státech, kde první dvě desky "Heroin Diaries" a "This Is Gonna Hurt", jež prodávaly hlavně Nikkiho doprovodné životopisné knihy se šťavnatými historkami z divokých osmdesátých a devadesátých let, vydal i na své první evropské turné, během něhož nás na Rock im Park zrovna dvakrát nenadchnul.

Koncerty jsou však jedna věc, studiová práce druhá. A ta je tady opravdu výtečná a rozdíl ve zvuku, aranžích i nápadech od poslední, nemastné neslané studiovky "Modern Vintage" poznáte okamžitě. Hned první singl "Rise" je vůbec nejlepší položkou na albu, má úžasný odpich a i přes trochu oldschoolové dívčí sbory svým refrénem dokáže pořádně nakopnout. Sixx o něm ostatně hovoří jako o písni, pro níž byl inspirací dokument "Cartel Land", jenž popisuje vzpouru obyčejných lidí proti drogovým kartelům, které v podstatě ovládají celé Mexiko.

Nahrávka nazvaná podle knihy Charlese Bukowského "Prayer In Bad Weather" ale zejména ve své první polovině nabízí tak štiplavé hardrockové hitovky, že by bylo škoda je nezmínit. "You Have Come To The Right Place" nejdříve nastartují bicí, pak se ale rozezní krásně klenutý refrén následovaný sleazy sólem na kytaru, jenž ukazuje, jak velcí melodici se v kapele sešli. A i když hudbě nepřináší nic nového a spíše jen dodržují nepsaná pravidla hard rocku osmdesátých let, je jejich retro nejen v další písni "I'm Sick" ukázkovým výletem do minulosti, během něhož si kromě domovských kapel protagonistů vzpomenete také na Def Leppard, Scorpions nebo Aerosmith.

Druhá polovina snad až příliš dlouhé desky plné textů o vzpouře, vůli a vzpomínek na divoké období už tak dobrá není a mnoho skladeb (snad jen s výjimkou úderné "When We Were Gods") se i s přibývajícími poslechy stává spíše fádní výplní stopáže. Budeme-li ale brát "Prayers For The Damned" jako slibovaný komplet dvou disků, jehož druhá část by měla vyjít někdy na podzim, dává to naději, že ze Sixx:A.M. by se nakonec opravdu mohla stát velká kapela, která má co nabídnout. Progres od předchozích alb je ostatně znatelný už tady, takže zbývá už jen nepolevit.