Dvacet pět let na krku, to je důvod k oslavě. XIII. století však nikdy nepatřili ke skupinám, které by se snažily zviditelňovat a upozorňovat na sebe. Možná je to v jejich případě ku škodě věci. I přes svou kultovní podstatu totiž mohli dosáhnout úspěchů také po komerční stránce. Novinka "Intacto" navíc vychází přesně po dvaceti letech od vydání přelomové desky "Werewolf", podobnost obou přebalů tak patrně není zcela náhodná. Černobílá vlkodlačí verze byla však oproti té nové barevné děsivější a zdařilejší. Nový vlkodlak s vyceněnými zuby působí trochu lacině.

Co ovšem laciné není, je samotný obsah. XIII. století se ani tentokrát co do počtu písní zrovna nerozšoupli, ale nabídli velmi vyrovnaný a kvalitní materiál. Všech osm písní (plus intro) je napsáno citlivou gotickou rukou, kde nechybí nepostradatelný patos typický pro žánr i kapelu samotnou. Texty se odkazují tradičně na mýty, legendy zaobalené do deštivé ponuré atmosféry, a to vše bez náznaku sebeparodie. Třinácky stárnou důstojně a zároveň bez ústupků.

Z nahrávky nejvíce ční hit "Hodina stínů", který se může směle zařadit k nejlepším skladbám kapely. Vyloženě potěší svižný post-punkový odkaz "Horror Monsters", který sem přistál přímou linkou z osmdesátých let. Z pomalejších písní pak v hlavě utkví "Phobia Nocturna" s nutnými zvukovými efekty deště a hromů. Krásnou tečkou je působivá balada "V slzách příštích dnů". Tady se Petr Štěpán skutečně skladatelsky blýskl. Právě pro tyto písně máme XIII. století rádi.

Novinka gotických matadorů je dosud poslednímu počinu "Dogma" podobná. Ani se nezdá, že by mezi deskami zela prázdnota sedmi let. Nahrávky mají podobné rozložení pomalejších a rychlejších skladeb a svůj výrazný hit. Zatímco na "Dogma" oslnila pecka "Kabarette Voltaire", novinku si zapamatujeme zejména díky "Hodině stínů". XIII. století zkrátka stále umí. "Intacto" si nic nezadá s nejlepšími počiny kapely z let devadesátých. Kdyby deska byla rozlučkou, byla by jí velmi důstojnou. Věřme však, že legendární parta si ještě pár let pro své fanoušky najde. Však taky na obzoru není nikdo, kdo by je svědomitě nahradil.