Druhý den maďarského Szigetu. Podvečer. Únava. A hlas, který svou podmanivostí jde až k srdci a nutí jej zvednout se ze země, projít plným stanem až k pódiu a vnímat naplno. Balada "Fear Nothing" se stává novou klasikou. Dávný koncert na Rock for People je zapomenut. Selah Sue právě získala nového fanouška.
Live: Selah Sue
místo: Roxy, Praha
datum: 3. května 2016
support: Emma Smetana
setlist: I Love You, Porgy (Billie Holiday cover), Reason, Daddy, Black Part Love / Lost Ones (Lauryn Hill cover), This World, Fyah Fyah, I Won't Go For More, Sadness, Raggamuffin, Alone, Together, Crazy Sufferin' Style, Explanations, Crazy Vibes
Fotogalerie
© Čestmír Jíra / musicserver.cz Může se v podobné roli někdy ocitnout
Emma Smetana? Mohla by a budiž jí to přáno, současná hudební dráha ale nasvědčuje spíše opaku. Jste-li taktéž neposkrvněni její televizní kariérou, nejspíš vám neuniklo, že dosavadní ohlasy na její tvorbu se nesou v neutrálním nebo maximálně opatrně pozitivním duchu. O jejím půvabu není sporu, jako zpěvačka ale se svým hlasem bohužel nemůže mnoho nabídnout a i to je jeden z důvodů, že se jak při poslechu její desky, tak při koncertě samotném, nemáte moc čeho chytit. Na pop je to málo melodické a bez chytlavých smyček, na alternativu zase chybí výraznější nápady a aranže. Nejasně zaměřený materiál tak nutně vyvolává otázku, komu je vlastně určen a odpovědí mohou být snad jen zvědavci sjíždějící veškerou novou muziku bez ohledu na žánr. Ani těm ale Smetana nenabídne moment, který by je přikoval do židle a donutil je dát jejím písničkám i druhý nebo třetí poslech. S jejím živým vystoupením se to má podobně.
Nejistota a mírná nervozita z počátku půlhodinového vystoupení byla po chvíli pryč a Jiří Burian s kytarou a laptopem s předtočenými základy uvolňoval jak zpěvačku, tak publikum, hodně těžko se ale na papír dere jiné slovo, než že to bylo prostě jen
pěkné. Ne skvělé, ne tragické. Pěkné. A to je málo.
© Čestmír Jíra / musicserver.cz Pokud se ale i tak zadaří a Emma Smetana dostane příležitost natočit po
"What I've Done" i druhou desku, měla by si pohlídat, aby se jí tam podařilo dostat opravdový hit, který ji v dobrém slova smyslu
prodá. Jedním ze správných směrů by jí mohla být francouzsky zpívaná píseň "Sans Paris", kterou si evidentně užili jak ti na pódiu, tak ti pod ním. A i když už v České republice jednu Ivu Frühlingovou máme, tak právě tato radostnější poloha jí slušela nejvíce a může v ní být její budoucnost. Uvidíme.
Selah Sue každopádně hrála úplně jinou ligu. Zpěvačka, které ke slávě pomohl belgický zpěvák
Milow, zahájila své vystoupení coververzí
Billie Holiday, kdy jen za pomoci klavíru prodala svůj hlas tak, že kdyby se před lety ucházela o smlouvu v Motownu, dostala by ji do ruky ještě dříve, než by vůbec vkročila do dveří. Nakřáplý vokál s velkým rozsahem, přecházením do sametových poloh i do rapu, je v kombinaci s přirozeně milou povahou nejsilnější zbraní zpěvačky, jejíž kariéra začala v patnácti letech, kdy začínala hrát na kytaru.
© Čestmír Jíra / musicserver.cz Široký úsměv během zhruba osmdesátiminutového setu z tváře interpretky prakticky nemizel, fanoušci přišli našprtaní a zpívali i kolébali se do rytmů R'n'B, soulu i občasného hip hopu či reggae tak, že je zpěvačka několikrát ocenila za výbornou energii, která jí samotné dodávala na síle.
Z nové desky "Reason" zazněly například "Alone", rockověji zahraná "Together" nebo spíše standardní "Sadness", která spolu s "I Won't Go For More" v půli koncertu shazovaly řetěz podobně, jako to dělají na albu, které vedle pár takřka geniálních kusů nabízí i trochu vaty.
Byly to však hlavně starší hity, které výtečně naladěná umělkyně předávala s maximálním prožitkem a ve špičkové kvalitě možná ne tak úplně vyprodanému, ale přinejmenším velmi dobře zaplněnému Roxy. Namísto obligátního "Raggamuffinu" ale zabodovala zajména úderná "This World", v níž bubeník i klávesista jeli na tři sta procent a dodali písni takovou sílu, že už ji pak žádná další nepřekonala. Navíc v její mezihře, kdy Sue představovala spoluhráče, se bubeník rozhodl místo sóla odehrát s celou kapelou "Happy Birthday" ke zpěvaččiným sedmadvacátým narozeninám. Závěrečný refrén se tak nesl na neuvěřitelně pozitivní vlně, kdy si publikum pinkalo s balónky a muzikanti vyprazdňovali obsah plící do foukaček nebo si mezi sebou házeli s jakýmsi modrým, chlupatým předmětem. Uznejte sami, jak často se něco tak zábavného a přitom mile lidského na koncertě děje?
© Čestmír Jíra / musicserver.cz V přídavcích si fanoušci vykřičeli "Explanations", kterou Selah složila v šestnácti jako svou úplně první píseň a také "Crazy Vibes", čímž se pokračovalo ve skočné atmosféře až do konce a na melancholičtější tvorbu v podobě "Fear Nothing" či "Direction" už bohužel nedošlo. Nic to ale nemění na tom, že takto živelný koncert belgické divoženky se opravdu vydařil. Brno se ve středu 4. května má rozhodně na co těšit.