Avril Lavigne je bezpochyby jedním z největších letošních zaoceánských objevů. O tom, že její singl "Complicated" se držel deset týdnů na vrcholu americké hitparády a že debutu "Let Go" se dosud prodalo téměř tři miliony kusů, jste už asi četli (a možná jste ji přitom ještě ani neslyšeli). Jenže podobných hvězdiček v USA se objevuje poměrně hodně, ale do Evropy jejich úspěch až tak často nedoletí. To se Avril ale týkat nebude, protože její hudba má za základ rock, který mají Evropani stále rádi.

Vzhledem k tomu, že je Avril přece jen u nás poměrně neznámá, přežvýkejme si opět základní fakta z její biografie. Stejně jako zpěvačka, k níž bývá nejvíce přirovnávána, tedy Alanis Morissette, pochází z Kanady, ale zatímco Alanis se v mládí nechala uvrtat k natočení popových desek, Avril už v šestnácti řekla, že písničky cizích lidí zpívat nebude, protože si skládá vlastní. A jak řekla, tak se taky stalo. Práce na debutu sice trvala přes rok, ale výsledek po hudební i komerční stránce předčil očekávání (viz. první odstavec). Mladičká rockerka dobyla domácí půdu a 9. září její debut vyšel také v Evropě, takže si jejích písniček můžeme užít i my.

Bylo by jednoduché napsat, že pokud máte rádi Alanis, "Let Go" spolknete i s navijákem, ale jako stručné shrnutí faktů to bezpochyby funguje. Ale při hlubším a delším poslechu lze samozřejmě najít i mnoho odlišností. Největší klady bezpochyby jsou tyto - Avril UMÍ napsat skvělou chytlavou rockovou pecku. Umí ji také výborně nazpívat. A dokáže jich takových na desku vysypat třináct. Sakra, která jiná sedmnáctka to umí? :) Ale hudebnímu recenzentovi je samozřejmě jedno, zda je zpěvačce sedmnáct či padesát (no dobře...), takže obdiv tohoto druhu nechejme stranou. I tak je z jejího debutu jasné, že v ní dříme velký talent, který se časem může rozvinout do nečekané košatosti. Jakkoli jsou všechny písničky na desce výborné, přece jen v člověku občas probleskne hlavou, že jsou podle stejného schématu, a i když obsahují chytlavé melodie a spoustu nápadů, na druhé straně zde nenajdete žádný úkrok stranou. Avril je také mnohem více popovější než Alanis, v textech trošku "teenagerovská", ale co strašného by taková sedmnáctka musela zažít, aby její texty nebyly o lásce a jiných krásách života, že? V rámci možností je navíc velmi působivá.

Jakkoli to snad z předchozího odstavce mohlo vypadat, že desku kritizuji, v podstatě je to přesně naopak - snažím se pouze najít nějaká negativa, protože jinak je "Let Go" popem s kytarami přesně dle mého gusta. Miluju totiž desky, kde jsou písničky vyrovnané a kde najdu některé mnohem lepší, než jsou singly, na které se naloví kupující. A přesně takové "Let Go" je. Od začátku do konce nenajdete ani jediný důvod, proč nějakou skladbu přeskočit, stejně tak sice onen superúspěšný singl "Complicated" je výborná písnička, ale "mí koně" dupou trošku někde jinde. Třeba hned úvodní "Losing Grip" je vypalovákem, jaký by jí nejedna rocková banda mohla závidět. Zábavný je snad i trošku neopunkový "Sk8er Boi", který hitovost nezapře ani v nejmenším, stejně chytlavá je dost popová "My World", výjimečně se povedly i pomalejší písničky, za takovou smyčci oslazenou "I'm With You" či skvostnou "Tomorrow" bych šel až na konec světa (což je mimochodem myšleno jako nadsázka, která má zdůraznit, jak povedené ty skladby jsou...).

Zlí jazykové tvrdí, že debutové album Avril Lavigne je jen chytrým producentským tahem lidí, kteří vytušili, že umělé úsměvy a hudba hvězdiček typu Britney Spears velkou část teenagerů už více štve než baví. Klidně to může být pravda, ale je mi to úplně jedno, důležitý je výsledek - a ten je v případě "Let Go" více než ucházející. Pokud se teď začne masivně investovat do mladých holek, které si samy píší výborné písničky a víc než počítače mají radši kytaru, nevidím na tom nic špatného. Radši sedmnáctiletou pseudorebelku než pětadvacetiletou pseudopannu.