Youth Lagoon se rozloučil ve velkém stylu

Když Trevor Powers na začátku roku oznámil konec svého alter ega Youth Lagoon, byl to trochu šok. Naštěstí nezrušil turné ke své poslední nahrávce "Savage Hills Ballrom", a tak se českému publiku představil v pondělí v pražském klubu MeetFactory.

Nostalgicky vzpomínám na to, jak jsem Trevora Powerse jako Youth Lagoon viděl úplně poprvé naživo. Bylo to před třemi lety na vyhlášeném slovenském festivalu Pohoda. V té době byla venku druhá studiová nahrávka "Wondrous Bughouse", kterou jsem si poslechl na základě Pitchfork hypu. Líbilo se mi to, ale pořádně jsem nevěděl proč. Cítil jsem v tom opravdovost, poctivou muziku.

Z koncertu na Pohodě si pamatuji snad úplně všechno. Bylo pozdní odpoledne, počasí se chovalo nestále, ale zrovna v tu chvíli vysvitlo po mírném dešti slunce. Trevor Powers se mezitím připravoval se svou kapelou ve stanu Space Aréna, kde byla momentálně snad největší koncentrace hipsterů z celého festivalu. Hned od samého začátku mě nadchla výrazná hlasitost Trevorovy hudby. Nebylo to tak hlasité jako Swans, ale uši mi z toho i tak slušně krvácely. Youth Lagoon proměnil koncertní stan se svou psychedelickou muzikou ve snové místo, kde bylo snadné ztratit pojem o čase. Zakončení v podobě skladby "Daisyphobia" mám v paměti dodnes. Trochu mě mrzelo, že celé vystoupení trvalo pouhých třicet minut, o to víc jsem se těšil na pondělní koncert, na který jsem šel i přesto, že jsem celý víkend proležel v posteli s chřipkou. Tohle jsem si přece po tak skvělém zážitku nemohl nechat ujít.

Poslední deska "Savage Hills Ballroom", která vyšla minulý rok v září, se od předchozích nahrávek liší především svým popovějším nádechem. Trevor dal stranou experimenty a pustil se do přímočařejší tvorby. Ve skladbách klade důraz na melodičnost, líbivost a výraznější refrény. I přesto však zachoval svůj osobitý rukopis. Pondělní setlist se skládal převážně z nových písní, ale dostalo se i na starší pecky z "Wondrous Bughouse" a debutu "The Year of Hibernation".

Živá forma byla syrovější, stejně tak Trevorův projev. Do svého alter ega Youth Lagoon se naprosto ponořil, během vystoupení pobíhal po pódiu, máchal kolem sebe rukama, a když nehrál na klavír, procítěně zpíval do mikrofonu. První pocit naprostého transu přišel v průběhu songu "Sleep Paralysis". Po unylém začátku hudba téměř okamžitě vygradovala a klubem burácel zvuk bubnů. Byla to přesně ta chvíle, kdy se musíte plně oddat hudbě, zavřít oči a bezmyšlenkovitě se pohupovat do rytmu. V podobně hypnotizujícím duchu se neslo víc písní, ale tohle byl rozhodně vrchol celého večera. Silně mu konkurovala dvojice skladeb "Officer Telephone" a "The Knower", které publikum přijalo také velmi nadšeně. U singlovky "Rotten Human" Trevor zazpíval refrén s mírně afektovaným chraplákem, čímž přidal na opravdovosti koncertu. Atmosféra byla vynikající.

Po skončení koncertu jsem byl společně s řadou fanoušků dojat. Všichni jsme doufali, že to ještě není úplný konec. Na přídavek jsme si museli opravdu dlouho počkat, ale nakonec jsme si ho úspěšně vytleskali a vypískali. Prvním byla značně zkrácená verze "Mute", po kterém zůstal Youth Lagoon na pódiu sám a na klavíru odehrál svou nejúspěšnější skladbu "17", ze které skoro až mrazilo v zádech.

Nesmím zapomenout ani na losangeleskou předkapelu mild high club, která naživo předvedla vskutku impozantní výkon. Uvedla se příjemným pinkfloydím intrem, následně zpomalila čas a ponořila prostory bývalé továrny do barevné psychedelie. Hudebně to bylo pestré a podle ohlasů publika nejlépe vynikly dlouhé hypnotizující skladby plné jemných gradací. Nevzpomínám si, kdy naposledy mě nějaká předkapela tak moc bavila. Jejich loňský debut "Timeline" rozhodně stojí za poslech.

Nerad bych předbíhal, když máme teprve konec únoru, ale tohle byl pro mě prozatím koncert roku. Po třech letech, kdy jsem se vzpamatovával z vynikajícího vystoupení na festivalové Pohodě, Youth Lagoon dozrál a akorát mě utvrdil v tom, že je opravdu talentovaný umělec. Uvidíme, kam dál povedou jeho hudební kroky.