Když už ne jinak, alespoň z proslulého filmu Olivera Stonea "The Doors" si bylo lze udělat obrázek o charakteru a kvalitě vystoupení legendární kalifornské kapely The Doors. To, že The Doors byli svého času vyhledávanou koncertní atrakcí, je jedním z důvodů, proč neustále vycházejí další alba s různými záznamy. Jednou z koncerních desek, tentokrát s rokem vydání 2002, je i "Live In Hollywood (Highlights From The Aquarius Theatre Performances)". I když jsme zde ochuzeni o nepochybně šťavnatý vizuální zážitek (zájemcům o pohyblivé obrázky lze snad doporučit třeba DVD "Live In Europe"), je to zajímavý dokument o hudbě konce šedesátých let.

Zaznamenaný koncert se odehrál 21. července 1969 v hollywoodském divadle The Aquarius Theatre, což byla jinak domovská scéna muzikálu "Hair". A teď trochu chaosu - jak název napovídá, jedná se o výběr nejlepších okamžiků z koncertů na onom místě. Booklet ale informuje, že všechny tracky jsou z druhého koncertu. Deska s úplně stejným názvem, kterou naleznete na oficiálních internetových stránkách The Doors nebo třeba na Amazonu, ovšem obsahuje z poloviny úplně jiné skladby z obou koncertů! Aby toho nebylo málo, oba koncerty (samozřejmě s úplně jinými setlisty, Doors se neradi opakovali) vyjdou i zvlášť ve formě dvou dvojalb a k završení všeho je k vydání připraven i záznam ze soukromé zkoušky v The Aquarius Theatre pod názvem "Backstage And Dangerous: The Private Rehearsal". Je tedy z čeho vybírat, ale kdo se v tom má vyznat?

Námi recenzovaný výlisek nezklame žádného příznivce The Doors nebo milovníka té spíše alternativnější hudby šedesátých let. Slyšíme typický zvuk kapely, jejímž poznávacím znamením byly hlavně klávesy Raye Manzareka a zpěv Jima Morrisona. Hudba The Doors, to byla zejména směsice blues a psychedelie. Kapela zahrála krátké hutné blues ("You Make Me Real", "Close To You"), hlučnou instrumentálku "Peace Frog", hitové vypalovačky "Break On Through" a "Touch Me", ale nejtypičtějším byly pro ni na koncertech několikaminutové jamy s dlouhými kytarovými a klávesovými sóly, jež nezřídka ze ztišení přecházely do erupce způsobené zvířecím Morrisonovým zpěvem. "When The Music's Over" má zde přes dvanáct minut a závěrečná značková doorsovská píseň "Light My Fire" má ke čtrnácti minutám.

Jaká škoda, že tento záznam nám neumožňuje Morrisona v akci na pódiu i vidět, což by jistě přidalo další dimenzi zážitku. Naživo byla tahle kapela výborná a fanoušci The Doors mají možnost pořídit si do nemalé kolekce živáků další koncertní desku, přičemž další budou následovat, protože v archivech je jich ještě několik.