V roce 2008 vyšel podobný počin, kdy se k oslavě šedesátin Vladimíra Mišíka v divadle Archa sešel zástup hostů napříč hudebním spektrem. Na "Bazaru proměn" vzdali Mišíkovi hold zejména mladší interpreti (například Květy, Ondřej Galuška, Ille, Ladě), ale i ti služebně zkušenější (Mňága a Žďorp, Jan Spálený, ZVA 12-28 Band). Ve většině případů přetvořili původní skladbu k obrazu svému a vtiskli ji svůj charakteristický rukopis. Některé pokusy se povedly více, jiné méně. Celkově se ale tribute album povedlo a jako dárek nejen pro autora, ale i jeho fanouškům potěší.

Desku rámuje asi nejznámější Mišíkova píseň "Sluneční hrob" ještě z dob Blue Effectu, přičemž o úvodní cover se postarala Musica Folklorica a o ten závěrečný Čankišou. Zatímco Musica Folklorica ponechala skladbě typickou atmosféru a místo kytary si s ústřední melodií pohrály housle doprovázené cimbálem, Čankišou nenechali v písni kámen na kameni. Vyměnili i český text za jazyk smyšleného národa Čanki a slavný hit okořenili svým obvyklým hravým pojetím world music. Ve výsledku ale není ani jeden pokus nepovedený.

Velice citlivě si s Mišíkovou krásnou skladbou "Sadem, lesem, parkem" poradili Bratři Orffové, kteří umí výtečně pracovat s atmosférou, což ostatně dokazovali i ve svých autorských dílech. Potěšilo i relativně věrné zpracování anglicky zazpívané skladby Mišíkovy skupiny ETC "Tea And Crumpets" (jinak "Jednohubky") v podání Ondřeje Galušky z The Odd Gifts (dříve Eggnoise). Za vypíchnutí stojí i "20 deka duše" upravené do ponurejší verze z rukou Pražáků Kieslowski či energičtí "Ďáblíci" Lucie Redlové.

"Bazarem proměn" ale nabízí i další zajímavé pokusy, nicméně také některé ne zcela zdařilé. Lesní zvěř svým komorním, až usedlým zpracováním zcela sebrala onu hloubku jinak pestré "Variaci na renesanční téma". Překvapivě selhali folkovější Jarret, kteří si zvolili titulní píseň alba, i Jablkoň se svými "Sochami", kde zcela zbytečně nudí absencí jakékoliv emoce. Škoda také, že Mňága a Žďorp pojala "Cestu do dětství" možná až příliš po svém a nesnažila se o trochu invence.

Vladimír Mišík si úctu mladší generace zaslouží jako málokdo jiný. Pro tuzemský rock a vlastně nejen pro něj udělal skutečně mnoho a myšlenka vložit mnohdy velmi staré písně do rukou mladé generaci je důvtipná a osvěžující. Mišíkova generace kolegů hudebníků by těžko dokázala takto výrazně změnit původní verze jeho skladeb, neboť v době vzniku měly mnohdy zásadní hodnotu. To, že některé covery vyšly lépe, jiné hůře, je z hlediska množství a šíři podílejících se interpretů pochopitelné a očekávané. Nicméně je "Bazarem proměň" příjemným zpestřením, který mnoha lidem udělá velkou radost.