Ten večer pro přítomné nebyl ikonou irské kultury ani James Joyce a C. S. Lewis, ani U2, a ani Gary Moore. Bylo jí právě trio Therapy?, které svůj základní kámen položilo již v roce 1989 a od té doby prakticky bez přestání funguje v původní sestavě (až na bubeníka Neila Coppera). Therapy? se sice nikdy neprodrali k hvězdným výšinám, ale jejich inovátorský styl, který přirozeně míchal punk, metal a rock a stavěl zejména na jednoduchých syrových riffech, je nesmazatelně zapsal do hudební historie. Snad žádný rocker v devadesátých letech nemohl nepostřehnout přelomové nahrávky "Troublegum" a "Infernal Love", z jejichž odkazu se inspirovalo stovky dalších kapel.

Zaplněný klub měly za úkol rozehřát hned dvě předkapely. Tuzemští Dirty Blondes a Finové Flesh Roxon. Krátce po osmé hodině odstartovali svůj set právě domácí Dirty Blondes, kteří s novou zpěvačkou Danou Yousifovou odehráli krátký, leč velmi intenzivní set. Za dvacet minut stačili do publika nasázet slušnou proci kvalitního rock'n'rollu a přítomné osazenstvo jejich energický a živelný set spravedlivě ocenilo. Na finské punk-rockery Flesh Roxon jsme také nemuseli dlouze čekat. Ač dostali dvojnásobný prostor oproti Dirty Blondes, jejich poměrně plytký punk-rock, mnohdy vzhledem k vizáži kapely překvapivě sklouzávající až k pop-punku, příliš nezaujal. Nejlépe pak vyzněla skladba "God Sent Me To Hell", kde se nebáli opřít více do kytar a konečně poodhalili svůj potenciál. Většinu setu však mohli diváci slyšet spíš laciné popěvky tpu "ooo o ou", které fungovaly možná v nejranějším období Blink-182. Cover od Haddaway "What Is Love" pak vyzněl skoro až úsměvně.

Therapy? začali přesně v deset hodin. Předtím však k překvapení všech bez hvězdných okolků prošli celým klubem mezi fanoušky a spolu s bedňákem pomáhali sestavovat aparaturu a pódium. Tihle irští sympaťáci, ač by na to měli po letech odvedené práce nárok, si rozhodně na velké hvězdy nehráli. Na pódium přišli včas, bez epických inter a s úsměvem na rtech. Hvězdnost potvrdili až v momentě, kdy spustili první kytarový riff úvodní skladby "Still Hurts" novinkové desky "Disquiet", která vyšla v březnu minulého roku. Kapela totiž neztratila nic ze svého nasazení a výrazu, kombinujícího syrovou metalovou agresi s melodickými až punkovými refrény. Pravdou je, že nové písně, které dostaly pochopitelně hodně prostoru, vedle legendárních skladeb z devadesátých let trochu zapadly. Špatně ale nevyzněla třeba metallicovská "Insecurity" či syrová "Idiot Cousin" s perfektní basovou linkou věčně usměvavého Michaela McKeegana.

Největší odezvy se bez překvapení dostalo písním z kultovního "Troublegum". Nechyběly rychlejší pecky jako "Unbeliever", "Trigger Inside" či "Screamager" ani pomalejší "Die Laughing" a "Nowhere" na úplný závěr. Tyhle skladby neztratily nic ze svého špinavého lesku a i nyní s přehledem rozproudily publikum k mohutnému rozbouřenému kotli pod pódiem. Pravda, hodně tomu napomáhal frontman Andy Cairns, který neustále bez oddechu hecoval své fanoušky a jeho charismatické auře prostě nešlo odolat.

Další poměrně zásadní deska "Infernal Love" se nedočkala takové pozornosti. Therapy? z ní připomněli pouze "Stories" a "Misery". Důvodem je zřejmě i skutečnost, že v loňském roce kapela přehrávala v rámci speciálního turné tuto desku celou. Irové naopak připomněli i své prapočátky skrz písně "Meat Abstract" z debutu "Babyteeth", a hlavně legendární "Poteto Junkie" z jejich minialba "Pleasure Death" z roku 1992. Při ní si všichni radostně zařvali: "James Joyce Fucking My Sister". Překvapením bylo i zařazení coveru od The Stooges "I Wanna Be Your Dog", který není úplně běžnou položkou setlistů skupiny. Oproti tomu tradiční balada "Diane" od Hüsker Dü či "Isolation" od Joy Division jsou součástí koncertů irského tria pravidelně.

Therapy? jsou prostě nezlomní. I přesto, že jim nebylo přáno stát se skutečně velkou kapelou, nikdy nepolevili a do svých desek a hlavně živých koncertů vždy dali víc než sto procent. Dělníci rockové historie však své fanoušky mají a mnozí další tohle zapadlé jméno evropské scény neustále objevují. Tomu odpovídala i skladba návštěvníků, kdy se o místo dělili jak zasloužilí rockeři, tak mladá metalová i rocková krev. Pokud chcete jistotu strhujícího koncertu, pak jsou Therapy? nejlepší volbou.