Písničkáři původem z Přerova, Karlu Plíhalovi, už pomalu táhne na šedesát, má doma cenu Anděl, v diskografii pouze kvalitní nahrávky a za sebou spolupráci s dalšími významnými hudebními i filmovými umělci. Proto je překvapením, že "Skříň s beduíny" je jeho teprve prvním oficiálním výběrem.
8/10
Karel Plíhal - Skříň s beduíny
Skladby: Na Svatým Kopečku, Hrací strojek, Provazochodecká, Černá díra, Z minula, K vodě, Ráda se miluje, Dopis, Tichá je voda, Před bouří, Lásko má feat. Anna Cónová, Vosa feat. Matěj Plíhal, Možná, Píseň, Podzimní feat. Jaromír Nohavica, Tři andělé, Kde jsou feat. Petr Fiala, Ve skříni, Mám príma den, Myš, Milej pane Dänikene, Prodavač slonů, Utekl jsem od manželky k mamince feat. Lubomír Schneider, Morseovka, Času je málo, Výlet, Nultá hodina, Děvče mi usnulo, Bázlivá, Trochu v hlavě mám, U spinetu, Padaly hvězdy, V bufetu, Nosorožec, Vstávej holka, Modří králící
Vydáno: 06.11.2015
Celkový čas: 78:00
Vydavatel: Warner Music
Karel Plíhal i na své prozatím poslední řadovce
"Vzduchoprázdniny" dokázal, že má co říct. Dokonce za ni obdržel hudební cenou Anděl v kategorii Folk & Country. Ale i jeho další desky skrývají skvělé skladby plné citlivé poezie, kterou je takřka zakřiknutý písničkář proslulý. A ač jsou často různé kompilace spíš marketingovým tahem než skutečnou poctou autorovi, na novince "Skříň s beduíny" tomu tak není. Pod taktovkou významného českého publicisty Jiřího Černého vznikl velmi promyšlený, celistvý a kvalitní kompilační materiál, který důstojně shrnuje dosavadní písničkářovu tvorbu. Pro fanoušky Plíhala i pro ty, které zatím jeho repertoár míjel, je "Skříň s beduíny" krásným dárkem.
Výběr mapuje umělcovo období mezi lety 1990 - 2005. Pokrývá tak téměř celou kariéru introvertního zpěváka a instrumentalisty. Chybí pouze první bezejmenné album z roku 1985 a poslední již zmiňované "Vzduchoprázdniny". A ač není Karel Plíhal ve vydávání nových alb zrovna nejrychlejší, věřme, že bude dost materiálu i pro nějaké další kompilace v budoucnu.
Na písních Plíhala je krásné, že se nebojí propojit humor s poezií. Nejsou o výrazných heslech, zásadních myšlenkách a nesnaží se v nich spasit svět, jako někteří jeho kolegové, ale naopak si libuje v drobných příbězích ("Provazochodecká", "Prodavač slonů", "Utekl jsem od manželky k mamince"), radostech běžného života ("Vosa", "K vodě") i v obyčejných písních o lásce ("Ráda se miluje", "Dopis"). Nejpůvabnější je však neuvěřitelně promyšlené hraní si s českým jazykem. Právě jeho písně jsou upřímným obrazem rozmanitosti naší mateřštiny, ve kterém se zrcadlí její záhyby, půvaby a kouzlo.
Třicet sedm živých i studiových písní není zcela vyčerpávajícím výčtem Plíhalovy nejvýraznější tvorby. Každý jeho fanoušek by seznam nepochybně drobně upravil, ale jak se říká - sto hlav, sto názorů. Pan Černý ale dokázal s nadhledem a s bohatými zkušenostmi z domácí produkce vybrat reprezentativní kolekci, při jejímž poslechu si i neznalý posluchač dokáže vytvořit představu o poselství
Karla Plíhala. To možná není z těch nejpřevratnějších, ale o to je civilnější, upřímnější, lidštější.