Trey Anastasio - kytarista a de facto leader na improvizaci postavených Phish, pojal svůj sólový oficiální debut ve velkém stylu. Pod tím si lze představit ledacos, většina těchto představ by však v tomto připadě naprosto neodpovídala skutečnosti.

Velké a mohutné jsou zde totiž pouze aranže. Ve studiu musela být slušná strkanice. Písmenka tvořící seznam hudebníků tvoří div ne polovinu veškerého textu obsaženého v jinak dost stručném a strohém bookletu. Není to způsobeno něčím jako vypsáním všech členů stohlavého dětského sboru, ale účastí menšího orchestru s nezvykle vysokým procentem dechových nástrojů. Jinak hojně využívané smyčce jsou zde spolu s ostatními strunnými a rytmickými instrumenty (přinejmenším počtem) přebity klarinety, flétnami, saxofony, trubkami apod. To už by našinci mohlo trochu smrdět dechovkou. Obavy o výsledný zvuk naštěstí nejsou vůbec na místě, neboť právě ten pro mě, jako posluchače zvyklého především na kytarovou hudbu, tvoří největší pozitivum alba. Vše je totiž ovládáno velmi vkusně, a i když právě výrazné dechy způsobují místy určitou "fanfárovitost", nejsou žádným zneklidňujícím nebo rušícím prvkem. Ona vlastně má celá deska silný jazzový nádech. Nutno říct, že i Anastasiovy improvizační sklony (a nemyslím to nijak zle) jsou zde drženy na uzdě. Výjimkou je asi jen více než jedenáctiminutová "Last Tube".

Co se týče dalších skladeb, najdou se tu báječné kousky jako "Drifting", zajímavá i tím, že k pomalé melodii je připojen svižný doprovod (a recenze je podle ní nazvána), pohodová instrumentálka "At The Gazebo" nebo klidná a tichoučká "Flock Of Words" těžící z platnosti hesla "Co je malé, to je hezké". Ostatní skladby mi pak přišly zajímavé spíš už jen po instrumentální stránce, což však tady není vůbec málo. Doprovod, který často přestává být doprovodem a je zpěvu rovnocenným partnerem, můžete srovnávat třeba na sambě "Alive Again", blues "Cayman Review" nebo jediné čistě rockové "Mr. Completely".

Ještě určitě stojí za zmínku, že veškerá hudba i texty pocházejí od Anastasia samotného, případně vznikly spoluprací s Tomem Marshallem a několika málo dalšími. Taky, že texty jsem čekal s ohledem na styl hudby alespoň o něco hlubší a Treyovu zpěvu lze také kdeco vytknout. Troufám si tvrdit, že jeho debut žádné vody nerozčeří. Jde však o originální a už díky neobyklému zvuku zajímavý počin s několika silnými melodiemi.