Americká parta okolo Dina Cazarese a Burtona C. Bella neopomněla v rámci aktuární koncertní šňůry zavítat do české metropole. Měli jsme štěstí, jelikož vystoupení, kterému asistovaly dvě předkapely, se celkově velice vydařilo.

Jako první se na prkna vyšvihli Dead Label z Irska. Trojice se prezentovala houpavým metalcorem s občasnými výpady do deathmetalových rejstříků. Jako v případě mnoha současných nových kapel byla ke slyšení řemeslně slušná práce, formace však postrádala výraznější prvek, který by ji odlišil a posluchači zaryl hlouběji do povědomí. Situaci v tomto ohledu nezachránila ani mocně pařící Claire Percival za bicí soupravou.

O stupeň více zatopili pod kotlem američtí melodic-deathmetalisté Once Human. Kdo čekal, že prim bude hrát kytarista Logan Mader (ex-Soulfly, ex-Machine Head), byl rychle vyveden z omylu. Pódium totiž ovládla především Laurent Hart za mikrofonem. Tato vyzáblá dívčina vládne záviděníhodným řevem a energickým projevem. Vydatně ji navíc podpořily slušné výkony bicmana Dillona Trollopea a sólového kytaristy Skylera Howrena. Ačkoliv kapela nepůsobí na scéně dlouho, bylo vidět, že publikum skladby z letošního debutu "The Life I Remember" zná a v průběhu setu se začalo řádně hýbat. Maderova parta každopádně zanechala obstojný dojem a nebude marné sledovat, zda se její hudební projev časem více vyprofiluje.

Drtivá většina lidí ale v pondělní večer dorazila na Fear Factory, čemuž odpovídalo bouřlivé přijetí kapely i vlajky skalních fans v prvních řadách připravené speciálně pro tuto akci. Setlist žádné velké překvapení skrývat nemohl, takže se všichni naladili na vlnu výše uvedené desky, kterou pravděpodobně znají nazpaměť.

Koncerty Fear Factory v posledních letech vykazují - alespoň po instrumentální stránce - stabilní kvalitu. Dino ze své sedmi, resp. osmistrunné kytary dokáže vždy vykouzlit vpravdě vraždící zvuk a Mike Heller se vcelku pevně a s přehledem zabydlel na bicí sesli. Souhra kytary a kopáků v sekaných riffech jim i nyní fungovala na výbornou. Vše korunovala účelně nazvučená basa zkušeného Tonyho Campose (Ministry, ex-Soulfly, ex-Possessed)

Problémem bývá forma či lépe řečeno pěvecké schopnosti frontmana. Burton sice screamy a growling zvládá se značným přehledem, v čistých partech se ale naopak znatelně trápí. Občas se jedná o takový marasmus, že potrápí i sluchovody publika. Tentokrát se však vokalista se svým úkolem popasoval lépe, než bývá zvykem. Těžko říct, nakolik si v čistých zpěvech vypomáhal playbackem jako v minulosti, ale chyby nevyznívaly rozhodně nijak extrémně. Ano, nelze říct, že by Burton oplýval nějakou pěveckou jistotou, avšak až na pár momentů nepředstavoval silně rušivý element.

Zaplněná MeetFactory si tak mohla vychutnávat industriální jízdu, kdy kapela tlačila jako skvěle seřízená výrobní linka. Největší ohlas sklidila pochopitelně hitovka "Replica" ze vzpomínaného dvě desetiletí starého alba, ale nezapadl ani nový materiál, který kapela přidala, aby bouřícímu kotli naservírovala poctivých devadesát minut metalové nálože. Dostalo se tak i na pecky z aktuální placky "Genexus", které možná nemají onen inovativní náboj, ale drží si velmi vysoký standard. Živě tento materiál vyzněl snad ještě o poznání lépe než ve studiovém podání. Vystoupení tak patřilo k tomu nejlepšímu, co Fear Factory v Česku předvedli, což platí o setlistu i provedení.

Výborný dojem z celé akce podtrhl v neposlední řadě více než slušný zvuk, který provázel všechny tři kapely. Kéž by toto bylo standardem. Nezbývá tedy, než se těšit na další setkání s Fear Factory. Nebudeme muset čekat dlouho. Jak Dino publiku prozradil, spolu se svými kumpány totiž vystoupí na příštím Brutal Assaultu.