Většina skupin v České republice zpívá buď česky nebo anglicky. Ano, najdou se i tací, kteří používají jiné než-li ony dvě zmíněné řeči, ale dozajista jsou v menšině. Jenže existují i takové kapely, které používají vlastní mluvu. Takovým souborem jsou vyškovští Dark Gamballe, jejichž nová deska "Merizo Nanen" právě vychází. Pokud by někoho zajímalo, co název znamená, nechť si pamatuje, že v gambalštině (tak skupina svůj jazyk pojmenovala) merizo nanen značí zmetky boží.

Dark Gamballe už fungují hezkou řádku let. První oficiální album "Sex'n'Death" jim vyšlo roku 1992 a od té doby stihli stvořit včetně novinky dalších pět pokračování. Nabýváním nových zkušeností a působením různých hudebních vlivů došlo k logické, takřka tradiční, změně uměleckého projevu (skupina se posunula s deathmetalových vod směrem k propracovanému, lehce doomovému hardrocku). To ale není vše! Původně se totiž jednalo o kapelu Dark, která si před pár lety přidala k názvu ještě Gamballe, a to podle názvu desky z roku 1998.

Dark Gamballe vydávají u brněnské společnosti Redblack, kde mají čich na zajímavou muziku a ani v tomto případě nesáhli vedle. "Merizo Nanen" je na každý pád výborné album, které by si dozajista zasloužilo mnoho pozornosti a s ním i celá skupina. Jak jsem již naznačil, nejedná se o nikterak ortodoxní metal. Naopak, v hudbě Dark Gamballe působí ve vzájemné součinosti několik žánrových rovin. Singl "Tatadada Tada Datada" se honosí atmosférou jižanského rocku s příměsí ostřejších kytar. "Proti větru" a "Zmetky" jsou rozvláčnými, částečně syntetizátorovými opusy, postavenými hlavně na výrazné melodické lince. Úvodní "Maer Sofiz Maer Torez" zase skýtá posluchači prožitek z hybridu nu-metalové syrovosti, doomové atmosféry a trashové rytmiky. V podobném duchu se nese i "Dezten Digimono", což je píseň, v níž se kapela prozrazuje ze své vášně v muzikální gradaci, díky níž není žádná ze skladeb jednolitou pláží, ale naopak bohatě členěným, fjordy zdobeným pobřežím.

Tito Vyškováci jsou z těch kapel, které se mohou pochlubit nejen smyslem pro dobrou melodii, nýbrž ji dokáží podpořit skvělými instrumentálními výkony a také ji umně zasazují do bohatě strukturované zvukové masy. Za zmínky stojí určitě i zpěvák, 10, jehož můžou čtenáři znát z projektu Cales, který ovládá velice bohatý vokální rejstřík. Když posloucháte "Merizo Nanen", v jednu chvíli k vám promlouvá hardrocková kombinace Dana Bárty a Whitfielda Cranea (pěl v Ugly Kid Joe), za okamžik se ponoříte do doommetalových vod, aby vás vzápětí vytáhl tu uplakaný, tu uřvaný ochlasta. Za pochvalu stojí i texty, které svým charakterem připomínají spíše surrealistické konstrukce, než-li poetické produkty moderní rockové skupiny.

Skutečně, nová deska Dark Gamballe nemá výraznějšího slabého místa a pokud ano, já jsem je nenašel. Spark o ní napsal, že by mohla zahýbat stojatými vodami české pop-scény. Takové tvrzení je nejen nadnesené, ale i zhola neopodstatněné. Ač má kapela neoddiskutovatelný talent, přeci jen je český rybníček příliš konzervativní, malý a hloupě lpící na triviální muzice, aby ji dokázal přijmout a postavit na piedestal komerční úspěšnosti. Je to sice škoda, toť však vše, co se k tomu dá dodat. Na druhou stranu se mohu mýlit. A věřte mi, že v tuto chvíli bych byl na omylu velice rád.