Kapelu Rhye charakterizuje aura tajemství. Michael Milosh a Robin Hannibal si na ní zakládají už od počátku, kdy začali společně psát její příběh. I přes vážnou atmosféru zvuku, který si může podat ruku s interprety jako How To Dress Well pro svou lo-fi ambientní elektroniku nebo Antlers pro zapojení organických smyčců a dechů, působí toto duo dojmem muzikantů, co si rádi zahrávají s realitou a vaším míněním.

Svou identitu dlouho tajili a dodnes se na koncertech skrývají v tlumených světlech (nebo spíš stínech?), jako by chtěli nechat vaši fantazii, aby si hrála nerušená zrakem. Protože jedině tak se otevřou otázky, co jsou lidským očím skryty. Jenže Michael a Robin se zároveň neobtěžují na žádné otázky odpovídat. S publikem nekomunikují ani slovně, ani vizuálně, a přesto z pódia odcházeli za zvuků bujarého potlesku.

Snaží se nám tím naznačit, že kvalitní hudba nepotřebuje komentář? Možná. A taky, že vaše identita a role ve světě je čistě na vás, bez ohledu na to, co se od vás očekává. Žádá si jistě trochu odvahy jako dva muži balit svou tvorbu do závoje ženské něhy a tajuplnosti. Tajuplnosti tak často přisuzované opravdovým dámám, na kterých vás baví nedostupnost a náročnost rozlousknutí jejich osobnosti. Pojem Rhye nese význam welšského ženského jména a taky výraz pro někoho, kdo si není jistý, jestli je synem člověka, nebo boha. Možná i díky své neuchopitelnosti a bezpohlavnosti si Michaelův vokál vysluhuje tolik pozitivní kritiky. Není zatěžkán žádnými konvencemi a nutí se nad všechny předsudky povznést. Stylem může připomínat SOHN, který se mimochodem zasloužil o jeden z remixů "Open".

Nejen na výjimečnosti vokálu, ale i na práci všech šesti muzikantů na stagei a umírněných gradacích stál koncert Rhye v Praze. Snít, přemýšlet, mlčet. O ničem jiném to nebylo, i když to jako vždy pár návštěvníků zaplněného sálu nepochopilo. Zvuk violoncella a houslí patří k podzimu stejně jako tíživá melancholie. Rhye si tak nemohli vybrat lepší období, kdy do Prahy přijet.

Přehráli svědomitě celkem dvanáct písní, z toho jednu absolutní novinku na závěr. Večer navíc přinesl i možnost seznámit se s čerstvou elektronickou senzací Deaths, jejichž nahrávek je v éteru zatím poskrovnu, a je tak radost se s nimi setkat tváří v tvář. Listopad rozkládá stromy a zbytky léta v plném proudu a i přes jarně vysoké teploty si při tanci v horách listí vzpomeňte na Rhye. Duo, které dokazuje, že i tak zmatená doba, jako je ta naše, kde se rozdíly mezi muži a ženami setřely na minimum, v sobě nese jistou křehkou krásu. A i když je ta krása občas plná smutku, stojí za to.