Většina koncertu byla samozřejmě věnovaná letošní novince "Another Eternity", která pokračuje ve zvuku debutového alba "Shrines", jen ho redukuje na nejvíc jednoduché a podstatné elementy komerčního popu. Písničky na druhé desce jsou bezpochyby úderné a chytlavé, ale chybí jím mysterióznost, tajemství a lehká nespokojenost první nahrávky. Větší prostor dostává hiphopový zvuk a triky původem z EDM, co viditelně blíží Purity Ring k mainstreamu.

Před roky duo nastartovalo vlnu nového alternativního popu, ke kterému se dnes hlásí třeba taky CHVRCHES a pro který je typický tak nějak infantilní vyznění. Nesmí se o tom přemýšlet příliš negativně, jde spíš o nějaký druh hudební naivity, ale v případě Purity Ring je v tom právě největší past. Co může působit jako nevinné popové písničky, v sobě skrývá velkou dávku grotesky na pohraničí horroru. Texty Megan James jsou plné fascinace tělem, pohybem, dotykem, anatomických detailů a organické metaforiky. Škoda že během koncertu ta nejvíc zajímavá strana tvorby Purity Ring je těžce pochopitelná a zůstává ve stínu popové vizuální show.

Překvapivě naživo James trošku chybí charisma a energie, nenabízela mnohem víc než hrátky s tím, kde se na scéně objeví po zatemnění mezi písničkami. Přesto v centru pozornosti zůstával Corin Roddick, obklopený světelnou sestavu, která alespoň teoreticky fungovala jako reagující na dotyk bicích. Teoreticky, protože nešlo bohužel skrýt to, že většina zvuků byla předprodukovaná a Roddickem jenom jemně modifikovaná. Chyběly jakékoli živé nástroje, vlastně i vokál James zněl podezřele čistě a perfektně. Nicméně celkově koncert Purity Ring, kromě vizuální stránky, nezní o moc jinak, než když si pustíte cédéčko.

Oproti tomu předskokanka Empress Of působila třeba méně profesionálně, ale zaujala čerstvým živým zvukem a ještě trochu amatérském přístupem, typickým pro mladého, nadšeného debutanta. Lorely Rodriguez se už může těšit ze srovnávání třeba s FKA Twigs, ale místo provokativní divnosti se soustředí na chytlavé elektronické písničkářství. Na scéně byla přirozená a uvolněná natolik, že se nebála chyb, ale především zaujala originálním a chytlavým mixem moderního r'n'b, temného folku a tanečního houseového zvuku. Její debutové album "Me" rozhodně stoji za povšimnutí.

Škoda že se extrémně ukecaný dav na ni nesoustředil víc. Celkově to vypadalo, že spíše než na koncert se prostě chodí spíš do klubu. Roxy působilo více jako devadesátková diskotéka plná teenagerů před maturitou než milovníků hudební alternativy. Alespoň nebylo vystoupení rušeno točením záběrů na spousty smartphonů, protože důležitější bylo pořizování dalších selfie fotek s drinkem a cigaretkou.