"Hudba může být popová a přitom stále experimentální," prohlásil před vydáním novinky "In Dream" zpěvák Tom Smith. Vystihl tím tak pocit, který si z jejich nové, v pořadí už páté desky odnesete. První album v diskografii kapely, k němuž nebyl přizván žádný producent, je charakteristické také tím, že na něm na rozdíl od předchozích desek uslyšíte kytary jen minimálně. Místo toho se připravte na dlouhé, naechované dreampopové plochy, zhusta využívané syntezátory, elektroniku a ještě promyšlenější práci s hlasem než dříve.

Důraz na principálův hlas je tentokrát opravdu zřetelný a ať už Smith zpívá hlubokým barytonem, nebo přechází do falzetu, zůstává vaším hlavním průvodcem po celou stopáž. Poetické, avšak mnohdy přehnaně abstraktní texty se drží depresivních témat, jakými jsou například samota, ztráta milované osoby, tíha světa na ramenou zlomeného člověka a snaha o nalezení víry v lepší zítřky. Poslední dvě témata se týkají skladeb "The Law" a "All The Kings".

V první zmíněné hostuje Rachel Goswell z navrátivších se shoegazerů Slowdive a je to vlastně vůbec první opravdový duet v historii skupiny. Svým andělským podáním textu, v němž zpívá o tom, že si to Smith nemá sám dělat těžší a že je to on, kdo si určuje pravidla, působí jako protipól jeho zachmuřené prezentaci. "All The Kings" má zase poměrně jednoduchou stavbu postavenou na kopáku, pochodovém rytmu a elektronickém motivu podobném tomu, jaký ve svých písních používají například Depeche Mode. Za pozornost stojí ale klavírní závěr písně, který je jakýmsi mezičlánkem nebo, chcete-li, prostorem pro nadechnutí a jako takový působí na albu velmi pročišťujícím dojmem.

Frontwoman Slowdive můžeme slyšet i v dalších skladbách. Svůj podíl má na bonusové písni "Oh My World", nenápadně přizvukuje i v asi nejhitovějším a nejpřímočařejšímu singlu nové kolekce "Ocean Of Night", který přidáváním bicích a dalších nástrojů graduje od klavírního startu až ke stadiónovému refrénu ve stylu Coldplay. Zcela odlišný zážitek si naopak odnesete z prvního singlu "No Harm". Ten si dlouze buduje zamlženou post-punkovou atmosféru, aby byl ve falzetem odzpívaném refrénu snad nejkřehčí písní, jakou kdy Editors složili.

Z už tak úchvatných koncertů udělá ještě větší parádu apokalyptická "Salvation", která jako by vypadla z nějakého katastrofického filmu, a skvělá je i bezmála osmiminutová nádhera "Marching Orders", z jejíž epičnosti vám poběží mráz po zádech.

Specifickou náladu trochu narušuje brumlavá "Forgiveness", pojednávající o naší nepoučitelnosti, což je vlastně takový klasický song Editors, a podobně je na tom i téměř taneční pecka "Life Is A Fear" nebo falzetem kompletně odzpívaná "Our Love", která nejednomu popovému veteránovi a vyznavači osmibitových zvuků připomene tvorbu Pet Shop Boys.

Celkově zní "In Dream" jako rozvinutí směru, který staffordští muzikanti nastolili už na třetí desce "In This Light And On This Evening". Zatímco tehdy ale zněli v elektronice ještě poměrně těžkopádně a nahrávka se až na hitový "Papillon" docela vlekla, tentokrát se jim rozmanitost jednotlivých písní podařilo udržet na uzdě a čerstvý disk tak působí nápaditě, ale přitom stále soudržně a zasněně. Nahrávání uprostřed skotské divočiny a bez vnějších vlivů se vyplatilo. Někoho možná zamrzí ústup od kytar, Editors ale na své páté desce předvedli ukázkový příklad smysluplného vývoje. Takhle to má vypadat.