Existuje skutečně skupina bez oficiální nahrávky, nebo je to jen/ještě neurčitý poloprodukt? Liima ukazuje, že větší umělectví je sledovat proces vytváření hudby a dokonce být jeho spoluúčastníkem, než se pouze pohybovat v tradičním cyklu alb. A nepotřebuje k tomu ani žádné velké a známé jméno.
© Jan Kuča Tušil jsem, že neznámý název nepřitáhne v páteční večer do MeetFactory větší davy i přes Efterklang dopsané v závorkách. Proč by měli dánští indie-rockéří rezignovat ze jména, které by jim klidně dovolilo vyprodat mnohem větší prostor a přitáhnout pozornost medií? Nejde o žádné tajemství, únavu popularitou nebo touhu po anonymitě, chápat
Liimu jako nějaký sekundární projekt taky není férové. Není to taky žádné pokračování nebo navázáni na
Efterklang.
V roce 2012 vydali u legendárního labelu 4AD desku "Pyramida", plnou kruté melancholie a úžasně vyprodukovaných písní. Tečkou za úspěchem jednoho z nejlepších alb dekády byl luxusní vinylový živák "The Pyramida Concert" nahraný s dánskou filharmonií. Pak přišla zpráva, že Efterklang v této podobě končí, což museli hudebníci rychle museli upřesnit, protože vůbec nejde o konec skupiny a jejího fungování. Dnes už víme, že Efterklang pokračují v úletu směrem ke klasické hudbě a dánské trio pod původním názvem komponuje svou první operu "Leaves - The Colour Of Falling".
© Jan Kuča Kontext místa byl vždycky pro Efterklang nezbytně důležitý. Opuštěný ostrov Pyramiden nám dal zmíněnou desku, setkání ve finské divočině přineslo rozšíření sestavy, novy název a nové možnosti. Hrát jako Liima zase v malých klubech se zdá být radostným a osvěžujícím návratem k vlastním kořenům. Nejde však jen o nezávaznou relaxaci, ale spíš o experiment a promyšlenou přípravu alba. Podzimní koncerty Liimy jsou prostě definitivní zkouškou před publikem.
Ze scény MeetFactory jsme se od viditelně skvěle naladěného zpěváka dozvěděli, že hned po miniaturní koncertní šňůře skupina jede do Berlína točit debutovou desku a naším úkolem bylo působit jako testovací králíci. Mimořádná atmosféra bavila obě strany tohoto hodně povedeného setkání. Pro kapelu bylo určitě lepší malé, ale mnohem více soustředěné publikum, kdy bylo pro hudebníky mnohem jednodušší pozorovat reakce a následně upřímně, skoro osobně za ně děkovat. Jako by chtěli říct:
"Hele, nahráli jsme na ostrově melancholickou desku, ale jsme taky schopní donutit vás tančit!"
© Jan Kuča Berlín zní jako přirozené místo pro nahráváni debutu, protože vliv německé elektroniky jde u Liimy výrazně slyšet. Samozřejmě najdeme i prvky zvuku Efterklang, hlavně ve vokálním projevu, ale určitě už to není melancholický indie-rock. Podstatou je propracovaný, občas docela složitý rytmus, basové linky a nápadité zvukové experimenty. Ale i když se Liima blíží se k microhousu, pořád si zachovává popovou přístupnost a chystaná deska najde své místo ve stejné třídě jako třeba
Moderat.
I když už budeme mít oficiální nahrávku (místo živých záznamů z profilu na Soundcloudu),
Liima povedeně ukázala, že studiové album je jenom finální produkt velmi zajímavého procesu, který závisí na místě, momentálním prostoru, živé interakci a ničem neomezené kreativitě. To, že jsme měli unikátní šanci být tohoto procesu součástí, by nám mělo být poctou.