shop.musicserver.cz
Kensington - Rivals

Strhující alfa i omega indie rocku, to je "Rivals" od Kensington

Vydáno: 03.11.2015 08:15 v sekci Recenze - Jan Trávníček | foto: marleenswritings.wordpress.com

Hráli u nás na Majálesech, na Rock For People, v Rock Café nebo na festivalu Fingers Up. Vyrazili jsme za nimi i do Budapešti. A pořád to není dost. Kensington můžete vidět stokrát a pokaždé vás dostanou. O koncertech jsme vám už psali, je na čase podívat se také na desku. A ta je stejně dokonalá.

10/10

Kensington - Rivals

Vydáno: 8.8.2014
Celkový čas: 38:33

Skladby: Streets, All For Nothing, Done With It, System, Riddles, War, Don't Walk Away, Little Light, Words You Don't Know, Rivals

Vydavatel: Universal

Tato recenze by dnes podle všech pravidel hudební publicistiky neměla vůbec vzniknout. Vztahuje se totiž k albu, které vyšlo v srpnu 2014, a to už je sakra dlouho na to, abych o něm psal teď, v říjnu 2015, a ještě k tomu při příležitosti pražského koncertu, což při pohledu na hodnocení deset z deseti jen těžko obhájím jako cokoliv jiného než pouhopouhou reklamu na koncert. Jenže si nemůžu pomoci. Ať už tomu věříte, nebo ne, není to reklama a už vůbec ne placená. Spíš jen využití poslední příležitosti napsat o albu, s nímž jsem za posledních dvanáct měsíců strávil nejvíce času ze všech a do jehož recenze už více jak rok marně hledám ta správná slova. Když totiž chcete něčemu dát plné hodnocení, měli byste si to umět zatraceně dobře obhájit. Tím spíš, pokud je to za poslední čtyři roky teprve druhá taková deska, která od vás toto hodnocení získala. Tak pojďme na to.

Kensington je čtyřčlenná kapela z nizozemského Utrechtu, o níž do dnešního dne valná většina z vás nejspíš nikdy neslyšela. Vznikla v roce 2005 a její současnou sestavu tvoří zpěvák a kytarista Eloi Youseff, basák Jan Haker, bubeník Niles Vandenberg a kytarista Casper Starreveld. Všichni dohromady hrají přímočarý indie rock s velkolepými melodiemi, který velká část publicistů díky nakřáplému hlasu frontmana mylně přirovnává ke Kings Of Leon. Za svou desetiletou existenci vydali tři alba: "Borders" (2010), "Vultures" (2012) a hlavně jejich stále ještě aktuální majstrštyk "Rivals" (2014).

Tak jako třeba naši Charlie Straight či A Banquet, i oni se od začátku kariéry snažili prorazit nejen doma, ale hlavně ve světě a tam jim s deskami pomáhala poměrně věhlasná jména. Debut nahrávali v Leedsu ve studiu Nicka Bainese, klávesisty Kaiser Chiefs, master jim dělal John Davis, který má za sebou spolupráci s Arctic Monkeys. Poměrně brzy se jim podařilo zahrát si na důležitých showcaseových přehlídkách, jako je třeba Eurosonic nebo srbský Exit Festival. Doma v Nizozemsku pak předskakovali takovým jménům, jakými jsou (a byli) My Chemical Romance, The Wombats, The Script, Two Door Cinema Club či Scouting For Girls. Zahráli si v New Yorku i v Indonésii, druhou desku jim mixoval Cenzo Townsend, blízký spolupracovník Snow Patrol, Editors a U2, a netrvalo dlouho a doma začali vyprodávat haly. Tu největší, sedmnáctitisícovou, dokázali vyprodat za tři dny. Dvakrát.

A zatímco doma v Nizozemsku se jejich popularita i díky aktuálně už třem evropským cenám MTV za nejlepší nizozemskou kapelu dá srovnat s tím, jak se u nás daří Kabátům, Kryštofům nebo Lucii, mimo domovinu to zatím tak slavné není. Důkazem, že se blýská na lepší časy, je právě zmiňovaná studiovka "Rivals". A co že je na ní tak úžasného, že si díky ní Kensington sotva rok od vydání zahráli pro patnáct tisíc lidí na maďarském Szigetu? Úplně všechno. "Rivals" má deset položek a každá z nich je malým uměleckým dílem.

Když si vezmete libovolnou indierockovou kapelu za posledních x let, vždycky najdete singl, který ji takříkajíc udělal a pro drtivou většinu fanoušků je tím, co si s jejich jménem spojují nejčastěji. Foals mají "My Number", The Maccabees "Pelican", Editors "Munich", Two Door Cinema Club pro změnu "I Can Talk", Everything Everything se fandí kvůli "Kemosabe" a třeba The Wombats zase žijí díky úspěchu "Let's Dance To Joy Divison". Kolem nich si pak každá skupina staví zbytek své diskografie a byť samozřejmě dochází i na další hity, dřív nebo později dojde na nějakou vatu.

U Kensington to funguje jinak. Ať si z "Rivals" vyberete kteroukoliv píseň, vždycky to bude ta, kolem níž by jiné kapely vybudovaly celou kariéru. Žádná z nich není marná. Všechny mají svou vlastní osobitost, díky níž si je mezi sebou nikdy nespletete, ohromný hitový potenciál a bez jakéhokoliv přehánění i stadiónové parametry. Poslouchat "Rivals" je tak vlastně skoro totéž jako si složit z deseti rozdílných kapel a jejich největších hitů jednu ultimátní, která vám je všechny nahradí.

Vezměte si třeba takovou "Streets". První ochutnávka a také otvírák desky vás během několika vteřin zahrne epickým zvukem, vyrovnanou rytmikou, davovým zpěvem a refrénem tak obrovským, že se z něj budete vzpamatovávat ještě dlouho. Ani následující "All For Nothing" nijak nepoleví a když záměrně těžkopádný start pročísnou zvonivé kytary ve stylu nejlepších nahrávek U2, budete si spokojeně vrnět, jak to pěkně začíná gradovat. Tedy až do doby, než si s vámi apokalyptický refrén vytře podlahu.

Třetí ukázka a zatím poslední singl "Done With It" překvapí lehkostí kytarových riffů připomínajících Imagine Dragons, ale i hravými aranžemi a atypickým zpěvem, který vás s pomocí nepřeslechnutelných perkusí na chvíli přenese někam do Afriky.

Také v úderném "System" vás překvapí okouzlující kytara Caspera Starrevelda a obdivuhodně přesná práce paliček Nilese Vandberberga a stejně jako kdekoliv jinde si budete říkat, že kdyby takovou písničku měli třeba Coldplay, byl by to jeden z jejich největších hitů.

Elektronický podklad a zlověstně znějící bicí určují náladu v "Riddles", písni, při jejímž gigantickém refrénu jen těžko zůstanete mlčky sedět. Boky rozhoupete i v euforicky roztančené "War" s vrstvenými vokály, která jako by z oka vypadla už zmíněné "My Number" od Foals. Přesto je dostatečně svá a nepůsobí jen jako nějaká kopie. Mírné zvolnění z naléhavosti Youseffova zpěvu přichází se skladbou "Don't Walk Away", kterou Kensington na současném turné hrají bohužel jen zřídka.

Zpěv je vůbec v případě Kensington velkým tématem. Jeho jedinečnost vychází hlavně z faktu, že když se Eloi Yousseff chytne mikrofonu, probudí se v něm jakási těžko popsatelná, nakažlivá živočišnost, kterou vás převálcuje, jako kdyby vás srazil kamion. On sám se ale u toho ani nezapotí. Jeho hlas má mnoho poloh a ať už si vás snadno získá v některé z lehčích, hravějších písní typu "War" či "Done With It", anebo si vás jako kobra pomalu omotá v dlouze budované, klávesami podpořené atmosféře "Little Light", budete si u toho chrochtat. V případě zmíněného Světýlka dokonce celých pět minut, protože za zdánlivým závěrem vás čeká ještě epický noisový finiš ve stylu Biffy Clyro.

Temnota prostupuje i bublající "Words You Don't Know" s až punkrockově rychlými bicími a žadonícím zpěvem, aby se nakonec propletla s nadějným světlem závěrečné titulní "Rivals".

Textově nahrávka taktéž nijak nestrádá a tematicky se nejčastěji stáčí k niternému boji v nás samých, k tomu, jak se vypořádáváme s překážkami, které před nás staví život i my samotní. Možná to nezní jako nejoriginálnější téma století, ale zpracováno je uvěřitelně, bez zbytečných klišé a když si je s kapelou zazpíváte na koncertě, nemusíte se za ně stydět.

Kensington prostě natočili desku, která není jen nejlepší v jejich kariéře. Je to hudební oáza, pocta žánru i všem jejich předchůdcům a album, které je zásadním milníkem na jejich cestě k mezinárodnímu úspěchu. A také je vůbec nejvyrovnanějším indierockovým počinem, který jste minimálně v posledních dvanácti měsících mohli slyšet. Ať vás ani nenapadne si ho neposlechnout.

  • Směšné! (Rachel, 03.11.2015 08:34) Reagovat

    Tohle je směšné! Už při úvodním proslovu autora recenze je jasné, že je to jeho oblíbená kapela a oblíbený žánr, tudíž obrosvká zaujatost. Pokud by recenze měli psát fanoušci daného žánru a interpreta, tak vždy dostanou plné nebo minimálně vysoké hodnocení. Z celé recenze prostě ten kdo to čte vycítí, že to píše fanboy, to je až do očí bijící...Tohle se mi na Vašem serveru prostě nelíbí. Je to hrozně znát, když potom vyjde deska třeba Britney Spears, to recenzentati bez milosti smetou ze stolu. Recenze má dva odstavce a rozhodně jde poznat, že se autoři při psaní článku tak nesnaží jako například u této recenze. Prostě směšný. Vlastně ale děkuji, alespoň se povtrdilo, co všichni již delší dobu ví.

    • Re: Směšné! (Mia, 03.11.2015 10:05) Reagovat

      Bohuzial, ale suhlasim.

    • Re: Směšné! (David, 03.11.2015 12:06) Reagovat

      Dal jsem si tu práci a mrkl se zpátky do historie a to co tady píšeš, není tak úplně pravda. Fakt je ten, že když se obecně jakýmkoliv autorům zde deska nelíbí, tak s ní mnoho času neztrácejí a text odfláknou, ale tenhle mustr nejde vztahovat na všechny. Protože když si přečteš pár Trávníčkových recenzí, kde úplně nechválil, tak určitě nemůžeš říct, že by to odflákl - viz například Xindl X, Hinder, Mumford And Sons, Blue, Ne-Yo, Yellowcard, The Script, Pixie Lott nebo Interpol.

      A když už jsi zmínila tu Britney - o poslední čtyři řadovky se spolu dělili Lukáš Boček a Honza Balušek, kteří píšou skoro všechen pop tady a snad až na ten Circus mi taky nepřijde, že by to nějak odflákli.

      Naopak zkus mrknout třeba na recenze Terezy Vavrouškové nebo Milana Menčíka a porovnej si to...

      Tím chci říct, že nemůžeš všecky házet do jednoho pytle a dlouhodobě se ti vyplatí sledovat, kdo který článek napsal a své (ne)oblíbené autory si pamatovat. Teprve pak bude mít tvůj koment váhu...

      • Re: Směšné! (Rachel, 03.11.2015 12:14) Reagovat

        Pravda, souhlasím, že je potřeba rozlišovat autory, budu si na to od teď dávat pozor, díky.
        K Britney: Vadila mi především recenze na poslední album Britney Jean, které smetli ze stolu v pár větách a nedali si ani tu práci zhodnotit Deluxe verzi, která je o třídu výš ať už hudebně, tak textově. Protože právě songy na Deluxe jsou ty nejvíc osobní, jak Britney deklarovala (most personal album yet).

        • Re: Směšné! (Anonym, 04.11.2015 11:45) Reagovat

          analyzovat texty britney spears musi byt velke sebeobetovani, nemluve o hudbe

DOPORUČENÉ ČLÁNKY
Nové desky 1/2025 - od Ringo Starra přes přes Grave Digger po Franz Ferdinand
Nové desky 1/2025 - od Ringo Starra přes přes Grave Digger po Franz Ferdinand Úvodní týden nového roku byl na hudební novinky pochopitelně docela chudý. Nicméně i tak vyšla například countryová deska Ringo Starra s kupou hostů, po šesti letech se vracejí Franz Ferdinand, fanoušky tvrdých riffů potěší... čtěte zde
Vydáno: 15.01.2025 14:30 v sekci Novinky | Nové desky
Robert Křesťan & Druhá tráva feat. Pavel Bobek - Ještě není tma (live)
Video: Robert Křesťan & Druhá tráva si v koncertním záznamu duetu "Ještě není tma" po letech zazpívali s Pavlem Bobkem Formace Robert Křesťan & Druhá tráva oslavila v loňském roce třiatřicet let na scéně a k připomínce tohoto kapelního jubilea uspořádala dva velké koncerty. A minimálně ten pražský, konaný ve Foru Karlín, patřil k... čtěte zde
Vydáno: 15.01.2025 09:07 v sekci Audio / Video | Video
Ringo Starr - Look Up 8/10
Recenze: Z countryového alba "Look Up" Ringo Starra sálá vděk a pohoda Dvacáté první sólové album Ringo Starra "Look Up" se nese ve stylu country. Legendárnímu bubeníkovi The Beatles nebyl tento žánr nikdy cizí. Novinku lze proto chápat jako jasnou srdeční záležitost s pomocí skvělých muzikantů a... čtěte zde
Vydáno: 14.01.2025 08:00 v sekci Recenze
Ethel Cain - Perverts 9/10
Recenze: Ethel Cain se v ambientním projektu "Perverts" noří do temných zákoutí lidské psychiky Ethel Cain není v hudebním světě žádným nováčkem. Americká umělkyně prokázala svůj talent a jedinečné charisma už na svém kritikou oceňovaném albu "Preacher's Daughter". Jak si ale éterická zpěvačka vede na aktuální řadovce... čtěte zde
Vydáno: 13.01.2025 00:00 v sekci Recenze
Manic Street Preachers - People Ruin Paintings 8/10
Video: Manic Street Preachers se ve vizualizéru k "People Ruin Paintings" ponořili do odstínů šedé Manic Street Preachers se v loňském roce sice vydali na šňůru s kolegy z kapely Suede, i přesto ale zůstali velice produktivní také ve studiu. Nejčerstvějším počinem britské formace je singl "People Ruin Paintings", který definuje... čtěte zde
Vydáno: 12.01.2025 11:17 v sekci Audio / Video | Video
SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY
- Do českých žebříčků promlouvají Vánoce. Lucie Bílá boduje se "Vzkazem pro Ježíška", Ewa Farna s "Vánocemi na míru" (12.12.2024 08:00)
- Vítězné Linkin Park stíhají v českém rádiovém éteru Coldplay a Marek Ztracený (05.12.2024 08:00)
- Na Colours of Ostrava míří Snow Patrol (02.12.2024 09:21)
- Zemřel bývalý bubeník My Chemical Romance Bob Bryar (30.11.2024 12:10)
- The Wombats v Praze představí novou desku "Oh! The Ocean" (24.11.2024 09:45)
- Recenze: Coldplay se na "Moon Music" mění v lenivější, po penězích ale stále bažící hipíky (18.11.2024 18:00)
- Nika Tenda z čela českého albového žebříčku nesesadili Coldplay ani Škwor (16.10.2024 20:00)
- Nové desky 40/2024 - od Coldplay přes Support Lesbiens po The Smile (10.10.2024 10:30)
- První i druhé místo. Linkin Park drtí český digitální žebříček (09.10.2024 19:30)
- Českému éteru kralují Coldplay, Nik Tendo vede v albech (03.10.2024 09:00)

ALBUM TÝDNE 02/2025

Ethel Cain
Perverts

Ethel Cain není v hudebním světě žádným nováčkem. Americká umělkyně prokázala svůj talent a jedinečné charisma už na svém kritikou oceňovaném albu "Preacher's Daughter". Jak si ale éterická zpěvačka vede na aktuální řadovce "Perverts"? A dá se vůbec novinka s debutem srovnávat?

9/10

NEJČTENĚJŠÍ ČLÁNKY (za poslední týden)

FILMSERVER.CZ PÍŠE

FULLMOONZINE.CZ PÍŠE

SPARK PÍŠE

CO, KDY, KDE   (doporučujeme)

Čt 16.01.
Silent Stream of Godless Elegy (CZ) (Rock Café, Praha)
Pá 17.01.
Silent Stream of Godless Elegy (CZ) (Pod lampou, Plzeň)
Ne 19.01.
The Music of the Wall in Concert (Kongresové centrum, Praha)
Ne 26.01.
G-Eazy (US) (Forum Karlín, Praha)
Pá 31.01.
Lisa Gerrard & Jules Maxwell (US) (Kongresové centrum, Praha)
So 01.02.
Pantera (US) (Ostravar Arena, Ostrava)
Út 04.02.
Royal Republic (SWE) (SaSaZu, Praha)
So 08.02.
Silent Planet (US) (Rock Café, Praha)
Čt 13.02.
Alessandra ( (Roxy, Praha)
Pá 14.02.
Marilyn Manson (US) (Starez Aréna Vodova, Brno)

» zobrazit všechny akce «

OBLÍBENÍ INTERPRETI (za poslední týden)

Vladimír Mišík Prince Justin Bieber The Prodigy Lady Gaga Linkin Park Beyoncé Lucie Vondráčková Coldplay Madonna Pink Floyd Vypsaná fiXa Kabát Mirai Viktor Sheen Queen Ed Sheeran Karel Gott Lucie Ewa Farna
filmserver.cz na Facebooku filmserver.cz na Twitteru filmserver.cz na LinkedIn filmserver.cz na YouTube
musicserver.cz - hudba od začátku do konce
©2010-2025 IMEG s.r.o. | Vyrobil Prolidi.cz
Kontaktní informace | Informace o inzerci | Redakce | Volná místa | Zásady ochrany o.ú. | Mobilní verze | ISSN 1803-6309
Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí článků je bez souhlasu IMEG s.r.o. zakázáno.
Tento server byl v roce 2024 podpořen Ministerstvem kultury České republiky.
smile music: spark | fakker | czech blade | musicserver | full moon | xplaylist | day after | filmserver | webglobe