Úloha Vaša Patejdla na populární scéně se mnohým může zdát nedoceněná. Všichni sice znají jeho megahit "Ak nie si moja", pokud by však měli zašátrat v paměti po dalším hitu, který dodnes rádia hrají, bylo by to podstatně složitější.

Formát kapely mu v osmdesátých letech přišel příliš těsný, proto Elán po albu "Hodina slovenčiny" na vrcholu popularity opustil a začal se věnovat své sólové kariéře. Paradoxně tento fakt pomohl i zmiňované kapele, která potom vydala svůj opus magnum "Detektívka", a samotný Patejdl se do práce pustil s takovou vervou, že mu Opus nestíhal vydávat desky.

Do roku 1991 vydal pět sólových alb, ale to vůbec nebylo všechno. Velmi ho totiž bavila úloha producenta a skladatele. Takto pomáhal například na Slovensku velmi známé zpěvačce Beátě Dubasové, produkoval desky i Marice Gombitové či Júlii Hečkové. Napsal v té době i muziku k prvnímu dílu "Fontány pro Zuzanu" a jen tak mimochodem složil dodnes patrně největší hit tehdejší kapely Richarda Müllera Banket "Po schodoch".

Ani to ale není zcela všechno. Nazpíval množství duetů s Peterem Nagyem, Heidi Janků i dalšími a pustil se do komponování hudby pro děti na desce "Peter, Vašo a Beáta děťom". Valná většina toho, co je zde vyjmenováno, se nachází i na čerstvém kompilátu "Kolekcia 1-2-3", ve kterém se vydavatelství Opus soustředí právě na období vydání prvních tří řadových desek tohoto zpěváka a skladatele, tedy "Chlapčenský úsmev", "Lov na city" a "Mon Amour".

Patejdl zde dokazuje, že opravdu psal už tehdy ve velkém hity nejen pro druhé, ale i pro sebe a je jen škoda, že se často na ně postupem doby zapomnělo. Vzpomeňme z těch tanečnějších na "Tri štvrtě na jeseň", "Miestna jednička", "Voňavky dievčat", "Umenie žiť" či "Kamarádka nádej". Romantické a zasněné zde mají zástupce například ve skladbách "Na rozhraní" či "Nepriznaná".

Vousatý klávesista je zde navíc obklopen vynikajícími muzikanty i zdánlivými konkurenty Laco Lučeničem, Jánem Balážem, Jurajem Burianem a mnohými dalšími. Musí se doplnit fakt, že v celkovém typicky osmdesátkovém zvuku plném kláves a různých syntezátorů příliš kytary a saxofony nevyniknou. Stejně i další důležitá věc, že Patejdl není žádným jedinečným zpěvákem.

Jako všechny řadové desky neobsahují ani tyto tři Patejdlovy výtvory pouze samé geniální či hitové skladby. Občas se i zde najde nějaká vata, která se musí přetrpět. Je zde však pouze v minimu případů a navíc je velmi šikovně vykompenzována bonusy, které zachycují v podstatě vše důležité mimo tyto řadovky, kdy se Vašo Patejdl do roku 1990 postavil za mikrofon. Pochvalu zaslouží i velmi pěkně graficky udělaný digipack, kterému pouze chybí booklet. Všechny důležité informace jsou ale vměstnány malinko neprakticky a nečitelně pod plastovou částí boxu.