Musím se přiznat, že mi trvalo delší dobu, než jsem nové desce Oasis přišel na chuť. První poslechy "Heathen Chemistry" byly rozpačité, ale postupem času si mne album získalo. A tak opět u mne nastala soukromá oasismánie, která se dostavuje v pravidelných intervalech při vydání každé nové desky. Nevím proč, ale někdy mám pocit, že snad jen oni jediní hrají ten poctivý a drzý rock and roll. Bláznivé časy kolem nejlepší desky "(What's The Story) Morning Glory" už jsou asi v nenávratnu, ale bratři Gallagherové s vydatnou pomocí kumpánů z kapely pořád zkoušejí střílet ze všech pozic a některé pokusy z "Heathen Chemistry" věru neminuly cíl.

První singl "The Hindu Times", ačkoliv ne výraznější minulých singlů Oasis (i když nebude patřit k historicky nejoblíbenějším hitům Oasis, přesto je to po čertech dobrá rocková píseň), zamířil neomylně na špici britské hitparády a stejný osud potkal i dlouhohrající desku "Heathen Chemistry", která s sebou do Top 20 dokonce zatáhla i minulý živák "Familiar To Millions". K tomu je živé turné na Ostrovech vyprodáno, Liam a Noel dostávají v médiích dost prostoru pro nezbytné kydání hnoje na kdekoho, takže je vše v nejlepším pořádku. Proč ne, "Heathen Chemistry" je nakonec dobrá deska.

Noel dal více autorského prostoru i ostatním ve skupině, bratr Liam se blýskl zejména jemnou lahůdkou "Songbird", starší brácha Noel se nedá zahanbit a odpovídá podobně laděnou a též vynikající "She Is Love". Zdravá rivalita kapele prospívá, jako více než zdatní Noelovi žáci se projevili ve svých vypalovačkách Gem Archer ("Hung In A Bad Place") i Liam (závěrečná "Better Man") a Andy Bell desku osvěžil krátkou vtipnou instrumentálkou "A Quick Peep". Samotný Noel se nejlépe ukázal ve skvělém refrénu "Little By Little" (slyšeli jsme to už stokrát, ale funguje to) a v beatlesovské (ano, už zase!) "(Probably) All In The Mind" a to si ještě dovolí plýtvat velmi povedenými kousky na béčka singlů. Vypadá to, že kapela funguje semknutěji, má drsný kytarový zvuk i podmanivost v pomalých skladbách a Liam, ten třicetiletý přidrzlý fracek, pořád zpívá sebejistě, jako by byl druhý Lennon.

Kdekdo říká, že "Be Here Now" a "Standing On The Shoulder Of Giants" byly slabší desky či dokonce propadáky. Jistě měly svá slabší místa, ale přesto je mám rád a považuji je za velmi dobré. "Heathen Chemistry" je ale o něco lepší album než obě předchozí studiovky. Nemyslím si, že by Oasis byla vyčerpaná kapela, co už všechno řekla - právě naopak, takových skupin jako Oasis je dnes potřeba jako sůl, aby svou upřímností a jasným rockovým poselstvím ("hrajte jako Beatles!") vrtaly do prachy zamořeného umělého šoubyznysu. Po nadšených ohlasech z nynějších britských koncertů bych si i rád zopakoval vystoupení Oasis, vždyť od pražské zastávky už uběhlo pět let.