Troufám si tvrdit, že Hinder v České republice nemají mnoho fanoušků. Nikdy u nás nehráli, najít o nich nějaký relevantní text v domácích hudebních médiích je také docela kumšt a celkově se jedná o skupinu, která se převážně zaměřuje zejména na americký trh. A když už si to namíří do Evropy (jako třeba právě v těchto dnech), směřuje své koncerty jen do potenciálně nejvýdělečnějších lokalit, jako je Německo, Francie či Velká Británie.

Patříte-li tedy mezi ty, ke kterým se jejich hudba dosud nedostala, vězte, že se jedná o pětičlennou skupinu z Oklahomy, jež hraje mainstreamový hard rock / post-grunge, který své věrné hledá ve vodách příznivců kapel, jako jsou Seether, Shinedown, Saving Abel, Three Days Grace, Red, Staind, Rev Theory, Black Stone Cherry, Nickelback, Godsmack, 3 Doors Down, Chevelle nebo třeba Theory Of A Deadman.

Žánrově spřízněných kapel je opravdu mnoho, co však Hinder odlišuje od ostatních, je snadno identifikovatelný zpěv Austina Winklera, který si pro jeho bouřlivě agresivní, ale zároveň hodně ležérní styl nespletete. Právě díky němu se na čtyřech dosud vyšlých albech tolik dařilo singlům "Use Me", "Get Stoned", "Without You" či "Lips Of An Angel". Právě první a poslední zmíněné hity se také objevily v nabídce momentálně resuscitující se videoherní série "Guitar Hero", díky níž skupinu objevily davy nejen amerických fanoušků. Nutno dodat, že zcela zaslouženě a především desky "Extreme Behavior" (2005) a "Take It To The Limit" (2008) dodnes patří k tomu úplně nejlepšímu, co tento žánr dosud nabídl.

Všechno hezké ale musí jednou skončit a nevyhnuli se tomu ani Hinder. V listopadu 2013 se frontman Winkler vydal na sólovou dráhu (svou roli v tom údajně hrála i nějaká ta závislost) a kapelu opustil. Avizovaný debut "Austin John" byl od té doby několikrát odložen, aktuálně plánované datum vydání je stanoveno na přelom roku. Osamocení Hinder tak byli nuceni hledat náhradu a dnes už víme, že nováček Marshall Dutton nebyl dobrou volbou.

Zpěvák známý z alternativně rockové kapely Faktion a také z častého figurování v sestavě country formace Drankmore je totiž pro fanoušky starší tvorby formace asi takovým oblíbencem, jakým byla Anette Olzon pro příznivce Nightwish.

Barvou vám možná připomene Jona Bon Joviho, jinak je ale jeho hlas naprosto jalový a postrádá jakoukoli energii, vzpurnost nebo emoce, které byly jeho předchůdci tolik vlastní. A stejně na tom jsou i písně, které spolu s Hinder vytvořil. Jejich stavba je zcela tuctová, předvídatelná, umírněná, rádiům se podbízející a snadno splývá v jedno dlouhé, blemcající se nic.

Hity z "When The Smoke Clears" nelezou ani po několika týdnech poslouchání a pokud vám z nich v hlavě kromě klišoidních frází a primitivního rýmování vůbec něco utkví, pak to bude podobně nemastný a neslaný pocit, jaký provázel desku "Human" od Three Days Grace, tedy kapely, která si po odchodu Adama Gontiera prošla něčím podobným a také to nedopadlo moc dobře.

Nějaké podrobnější rozebírání jednotlivých písní tak v tomto případě není vůbec žádoucí, protože ať si pustíte kteroukoli z deseti průměrných, až lehce podprůměrných písní (včetně dvou coververzí), bude to asi taková zábava jako pustit auto z kopce na volnoběh. Dopředu sice jedete, ale bez zapojení řvoucího motoru se silou několika set koní to žádná velká zábava stejně není.

Jediné doporučení, která vám tak můžeme dát, je na starší alba "Extreme Behavior" a hlavně "Take It To The Limit" (novějším "Welcome To The Freakshow" radši nezačínejte, to se moc nepovedlo) a dohnat, co jste případně zmeškali. Protože "až se kouř rozplyne", nezbude už z této skupiny vůbec nic.