Po třicáté a zase o kousek větší. Festivalový areál opět posunul své hranice a rozšířil se hned do několika směrů. Bylo to ostatně potřeba - podle organizátorů totiž počet návštěvníků vzrostl o dalších deset tisíc. A během pohybu v lehce pozměněném prostoru to šlo znát. Například švédští rockeři Normandie, kteří v jednu hodinu otevírali program na hlavní stagi, byli při pohledu na výrazně zaplněné prostranství před nově, více než o sto metrů o posunutou KB stage poněkud zaskočeni.

Ještě ale než kapela svou dynamickou show odstartovala, zahájili program prvního dne Poly Noir, tedy dark country projekt lídra brněnské Insanie. Původně studiová záležitost se postupně proměnila z jednorázového koncertního uskupení až na účastníka hradeckého festivalu. Formaci zdobí pokoutná nálada písní, kterou bohužel narušovala zvukovka na vedlejší Conference stagi. Rušila jak posluchače, ke kterým se valil hluk, tak viditelně i samotnou skupinu.

Petr Pálenský aka Poly se ale snažil, aby kus své magické poetiky na slušně zaplněné hlediště přenesl. Potěšil i coverem své domovské kapely "Hvízdání", která v jejím koncertním setlistu běžně nefiguruje. Úvod setu patřil výtečnému songu "Hvězda padá" a teatrální vsuvkou pobavila baladická "K mýmu ohni nesedej". Klub by seskupení asi slušel víc, i tak šlo ale o působivé zahájení dne.

Druhou největší Tesco stage probrala k životu spolupráce dvou generací - tu starší zastupoval rapper Vladimir 518 a mladší oceňovaný 7krát3. Nedávno vydali společnou desku "White Boy", kterou teprve před týdnem pokřtili v pražských Riegrových sadech. Set zahájil Vladimir 518 se štiplavou písní "Nemám zájem". Společně pak navnadili na novou nahrávku písní "Power sliz", která je dle slov staršího z autorů o... slizu padajícího z vesmíru. Koncert měl celou dobu šťávu a chemie mezi oběma fungovala na výbornou.

Australský kontinent ve středečním programu reprezentovalo hned několik jmen. Prvním z nich byli moderní punk-rockeři Trophy Eyes, kteří dovezli výběr ze svých čtyř desek. Snažili se, ale setlist, ač postavený na melodičtějších refrénech a svižnějších kytarách, vyzněl spíš mdle. Hudebníkům zatím chybí hity i charakteristický rukopis, díky kterým by se jejich vystoupení stalo zapamatovatelnějším.

Krátce po druhé hodině nabídl program hned několik atraktivních jmen. Hlavní pódium opanovali Bad Nerves a na vedlejších pak zahráli Holy Wars a Karen Dió. Kdo vyrazil na brazilskou punkrockerku, jistě ho nezklamala. Její kousavý, sekavý vokál a syrový zvuk rozhodně měl své nepopiratelné kvality a dle divokého kotle po pódiem svou energii dokázala přenést i na diváky. V mnohém připomněla divočáky z Londýna Soft Play (dříve Slaves).

Australané usazení v Los Angeles - Vowws - skýtali nevšední pohled. Nemluvní, zadumaní, ponoření do svého zvuku zjevně inspirovaného Depeche Mode, ale i Chelsea Wolfe, se kterou také v minulosti spolupracovali, působili chladně a jejich set vyžadoval větší soustředěnost a trpělivost. Hypnotické rytmy usazené do temné elektroniky a lehce podladěných kytar ale s ubíhajícími minutami nabíraly na síle.

Stejně jako zvuk i vzezření členů budilo pozornost - nemluvná zpěvačka s černě obarveným krkem, kouřící jednu cigaretu za druhou, kytarista s o několik čísel větším oblekem s neměnnou vážnou tváří a klávesák s ruskou ušankou. Záměr, nebo vizuální zmatenost? Těžko říct. Hudební dojem nabídli ale veskrze silný.

Další programový souboj nabídli progresivní metalisté Sylosis a legendární dívčí thrashmetalová parta Kittie. Ta v Česku vystoupila vůbec poprvé a představila krátký průřez svou diskografií, který odstartovala novinkou "Fire" z loňské stejnojmenné desky. Kapela vznikla už v roce 1996 a aktuální sestavu tvoří ze zakládajících členek již jen sestry Mercedes Lander (bicí) a Morgan Lander (kytara, zpěv).

Kittie vyznávající skutečně syrový, nemelodický nářez na pomezí death a trash metalu. Zpěvačka Morgan se s tím nemazala, moc nemluvila a se zaťatým výrazem prezentovala jednotlivé skladby. Naživo velice funkční byla další novinka "Vultures", která podpořila již tak divoký mosh pit.

Další australská akvizice - The Southern River Band - slibovala řízný rock, ale v porovnání s The Darkness nebo Wolfmother, vyznávajícími podobný zvuk, působila o poznání levněji. Zpěvákovi Callumu Kramerovi chybělo charisma Justina Hawkinse a jednotlivé skladby působily naživo zaměnitelně. Věštěná cesta ke slávě bude v jejich případě asi ještě chvíli trvat.

Mezitím si Tesco stage podmaňovala Moriah Rose Pereira aka Poppy, která už hvězdného statutu dávno dosáhla. V lascivním oblečku tančila, pobízela fanoušky a především, jak je u ní zvykem, střídala screamový řev s popově melodickým zpěvem za doprovodu předehraných podkladů. Ukázala, jak může znít moderní crossover.

Po třech letech si na festival našel cestu tehdy ještě debutující Grandson, který v roce 2022 bojoval se zvukem ve stanu Evropy 2. Nyní má na kontě dvě desky a ta třetí "Inertia" mu vyjde letos v září. Do Česka přijel po teprve před pár dny ukončeném americkém turné a své omezenější vokální schopnosti jako obvykle doháněl entuziazmem, charismatem a energií.

Je otázkou, zda na velké pódium dozrál. Na hlavní KB stagi se chvílemi ztrácel a absence jakékoliv pódiové show mu rovněž nepomáhala. Pozitivní ohlas ale měl třeba cover Boba Dylana "Masters of War", o kterém prohlásil, že je jeho nejoblíbenějším rockovým zpěvákrm, nebo singl "We Did It!!!" z debutu "Death of an Optimist". Ovace vzbudila i kritika Trumpa a Muska, které, zejména vzhledem k jeho kanadskému původu, nemá zrovna v oblibě.

Z amerického turné dorazil čerstvě do středu Evropy také další interpret, Aaron Bruno se svými Awolnation, aby zpropagoval loňskou povedenou desku "The Phantom Five". Z té zazněly tři skladby včetně v úvodu zahrané "Jump Sit Stand March".

Bruno sice mezi jednotlivými písněmi příliš nemluvil, ale o to větší nasazení projevoval během zpěvu. Koncert tak měl neuvěřitelný náboj a spád a kapela si postupně podmaňovala publikum, které znalo slovo od slova nejen letitý hit "Sail", zahraný samozřejmě na samý závěr koncertu. Awolnation rozhodně nemuseli dokazovat, že nejsou pouze kapelou jednoho hitu.

Kdo oželel hlavní hvězdu první dne - Avenged Sevenfold -, o kterých vám povíme v samostatném reportu, a navštívil menší stage Petra Svobody, objevil jeden malý skvost v podobě floridské party The Haunt. Ta rozpoutala malou velkou bouři. Sourozenci Anastasia a Maxamillion Haunt tvoří páteř této talentované party, která ve svém rukopisu snoubí klasický hard rock s moderním zvukem, a během písní tak rezonují vlivy Led Zeppelin i Wargasm. Pecky "Dead 2 Me" nebo "I'm Not Yours" si zaslouží samé superlativy, stejně jako skvělý cover od Royal Blood "Hook, Line & Sinker". Povedl se jim skvělý koncert.

Kdo vydržel, mohl ještě navštívit hned dva souběžně hrající taháky dne. Na Evropa 2 stagi řádili irští kontroverzní buřiči Kneecap a na menší ČT art zase multižánroví House of Protection. Ti od první chvíle zažehli divoký mosh pit, do kterého se během skladby "Learn to Forget" ponořil i zpěvák Stephen Harrison, zatímco za bicími postavenými na bok k hledišti řádil Aric Improta, který neposedně skákal po židli a neurvale poháněl svého spoluhráče. House of Protection jsou rostoucí jméno, o kterém nepochybně ještě uslyšíme.

Druhý den bude patřit zejména metalovým Slipknot, ale černými koni se mohou stát také Idles, Lorna Shore, Zebrahead nebo Eagles Of Death Metal.