Zlínský AG Flek působí už na hudebních pódiích bezmála čtyři desetiletí. Parta kolem Iva Viktorina a Blanky Táborské svůj úkol rozehřát publikum brala svědomitě, nedovolila lidem ani malinko vydechnout mezi skladbami, protože jejich proslovy či jakékoliv jiné vsuvky byly naprosto minimálního charakteru. V průběhu takřka hodinového setu neopomněli legendárního cyklistu Jana Veselého a celé své vystoupení zakončili písní "Dohrála hudba". Pihou na kráse byl ne moc dobrý zvuk, srozumitelnost jednotlivých zpěváků byla slabá a přidaly se i problémy s nazvučením kláves. Určitou kompenzací tak byla instrumentální zručnost a profesionalita vystoupení, které bylo podáno s velkou energií.

Hlavní hvězdy Bratři Ebenové - dáli se to tak napsat - nastoupily na pódium po krátké přestavbě nástrojů a aparatury. V řadě věcí se od předchůdců odlišovaly. Především v neopakovatelném průvodním slově Marka Ebena. Ten skoro ke každé písničce měl nějakou zajímavou příhodu, entréé, kterým diváky vtáhl do děje. Měl však dva soupeře. Počasí a vypadávající elektrický proud. "Všimli jste si jedné věci? Pokaždé, když přijedeme do Telče, nevidím lidi, ale igelity." Obloha byla zlověstně zatažena a hned při druhé písni spustila svoji sprchu, která stále houstla a houstla, načež přišla regulerní průtrž mračen. Ta se naštěstí podepsala jen pod zhruba čtvrtinu koncertu. Déšť poté ustal a Ebeni mohli nerušeně pokračovat v produkci.

"Už jste uschli? Nebo končíme?" Odpovědí bylo jasné ne a pokračovalo se především představováním písní z poslední desky "Čas holin" (recenzi najdete již brzy i na tomto webu). Pohodová nálada se přelévala z pódia do publika a naopak i při starších písních "Nikdo to nebere" či "Někdo klepe". Dostalo se celkem na devět písní z aktuální desky a obzvlášť "Noviny" a "Příjemný let" chtě-nechtě musely vyluzovat alespoň mírný úsměv na tvářích posluchačů.

"Vidím, že si nás fotíte během koncertu. Klidně foťte. Je to mnohem lepší jak po koncertě. To se totiž sejde rodinka - rodiče a dvě děti, jeden foťák a - Mohl byste se s námi vyfotit? - Ano. Jediný člen té skupiny, který ovládá foťák, nástroj seřizuje, vy se pořád tlemíte, nakonec konečně zmáčkne spoušť a řekne kouzelné - Tak pro jistotu ještě jednou. Proboha proč pro jistotu? Má tam snad display, tak to vidí, ne? Berte to jako takové malé varování, až se budeme podepisovat po koncertu," oprášil zase svůj humor Eben, ale dokázal se ve svých písních věnovat i vážnějším věcem - viz "Tsunami".

Závěr programu obstarala píseň "Houston", která je jakýmsi dialogem kosmonauta a jeho manželky. "Zjistili jsme, že ten kosmonaut je pěkný prase. Dneska už víme, že se k Plutu letí deset let a on si vzal jen troje slipy." Kosmonaut však má se vzlétnutím určité problémy a v momentě kdy Eben řekl slovo "shit", vypadly pojistky. Načež tu skladbu pouze dovyprávěl a přišlo finále v podobě "Zprava dobrý". To už začala vypadávat i světla a snad by se hodilo i zahrát něco z desky "Malé písně do tmy". Jako přídavek však zazněl patrně největší hit formace "Já na tom dělám".

Tři hodiny výborného hraní a dobré nálady. Neexistuje snad lepší pozvánka na další program Prázdnin v Telči. Již dnes se představí Pavel Žalman Lohonka.