Pavel Bobek byl vždy spojován hlavně s country, ale bylo by velmi zjednodušené mu přisuzovat takovou škatulku. Kořeny jeho lásky k muzice lze hledat v americkém rokenrolu i poslouchání rádia Luxembourg. Zahraniční hudbu velmi miloval a stala se mu v podstatě celoživotní inspirací. Dovolil si prakticky celou svoji kariéru postavit na předělávkách zahraničních skladeb. V dobách totalitních totiž nebylo možné slyšet z domácího éteru originály, a tak se je Bobek snažil přiblížit posluchačům po svém, s českým textem a jeho neopakovatelným přednesem.

Jako zpěvák a interpret nikdy nepotřeboval velká pódia, masivní světelné show a velkolepé projekce. Netančil, nedoprovázel se na žádné nástroje. Působil velmi konzervativně už oblečením, jeho nejčastějším souputníkem totiž bylo sako. Pouze stál u mikrofonu a přednášel. V televizních vystoupeních, kde nepotřeboval mikrofon, častokrát zaujal postoj se založenýma rukama a nechal lidi proniknout do vyprávění svých příběhů.

Na textaře byl velmi přísný, dbal na to, aby slova měla svoji hloubku a nebyla plytká. A nutno podotknout, že v podobě Michaela Žantovského, Vladimíra Poštulky, Michaela Janíka a dalších měl ty nejlepší spolupracovníky. Měl obrovský cit pro vybírání opravdových perel z nekonečného moře muziky, které světová scéna nabízela.

A nelpěl jenom na svých oblíbených interpretech. V mnohahodinových debatách se svým bratrem či přáteli dal mnohokrát i na jejich tipy, proto se v jeho repertoáru objevil i Bruce Springsteen či Lou Reed. Důležitý pro něj byl dokonalý přednes a přesné frázování. A stejně jako byl pedant na sebe, to samé očekával i od ostatních. A dostával to.

Své první album "Veď mě dál, cesto má" vydal až ve svých osmatřiceti letech. V té době už měl na svém kontě mnohé hity, nelze se proto divit, že první položky v jeho diskografii jsou napěchované známými melodiemi. V pozdějších dobách kariéry už hitů tolik nebylo, ale kvalita písní rozhodně neupadala.

Zatímco předělávky u drtivé většiny interpretů působí jako dvakrát použitý kondom (výraz půjčený od zpěváka Ondřeje Hejmy, který takto kdysi ohodnotil nově přezpívanou skladbu Eltona Johna "Candle In The Wind" po smrti princezny Diany), v Bobkově podání máte pocit, že jde o skladby původní, jako by mu hovořily z duše.

Tento komplet pojímá všechna alba, která vyšla na gramofonových deskách a dnes už jsou v podstatě nesehnatelná. Jako vítaný bonus je zde deska singlů a rarit nazvaná prostě "Espíčka". Na ní se nachází důležité písně, které nenašly místo na elpíčkách, ale bez nichž by Bobkova kariéra byla výrazně chudší - viz duet s Marií Rottrovou "S tím bláznem si nic nezačínej", "Bowery Street" s Karlem Zichem, "Nádherná krásko" nebo "Muž na konci světa". Na samém závěru zcela mimo časový záběr kompletu si svoji polívčičku přihřál i sám editor a producent box-setu Petr Ostrouchov, který písní "Klub štvanců" připomněl jako Mirek Tabák i svoji osobní spolupráci s tímto elegánem.

Co víc dodávat, projekt je to nesmírně povedený. Doprovází ho téměř padesátistránkový booklet, ve kterém jsou kromě rozsáhlého průvodního slova editora znovu a větším písmem zobrazeny informace a průvodní slova všech alb a fotografie. Samozřejmostí je digitální remastering všech nahrávek a velmi úhledná krabička. Mnoho fanoušků country boye našlo pod stromečkem pěkný vánoční dárek.