Ouverturou celé taškařice byl Festival v ulicích a především jeho vyvrcholení v podobě společného koncertu Jiřího Pavlici a Hradišťanu s Vlastou Redlem a jeho ansámblem - krásný důkaz toho, že hudba opravdu nezná hranice. Nadto pamětníci maně zavzpomínali na Černé louce, jaké to bylo, když se právě zde a na Slezskoostravském hradě konaly Colours až do roku 2011. Nyní tedy Colours počtvrté v unikátním industriálním areálu Dolní oblast Vítkovice. A opět je vidět, že se pořád něco děje - přibyla Bolt Tower a prostor doznal dalších změn a vylepšení.

Ostrý start letošních Colours, které se při letmém pohledu do programu zdají být těmi nejvíc elektronickými a tanečními v historii, symbolicky odpálil Michal Hrůza, jemuž loňské vystoupení znemožnil příšerný incident na Stodolní a islandská div(n)oženka Björk, kterou před třemi lety indisponovala nemoc.

Výborný koncert odehráli bratislavští Longital - s názvem jejich aktuálního alba jste se po jejich báječné jízdě, co utekla hrozně rychle, mohli sami sebe zeptat "A to je všetko?". V aktuálním poloakustickém hávu trio bez elektroniky, ale stále s notnou dávkou energie, radosti a suverenity. Čisté potěšení sálalo i z koncertu Vladimíra Mišíka a Etc. Mišík na Radegast Czech Stage (proto nezazněl "Gambrinus"?) vypadal náramně v pohodě, mezi písničkami vtipkoval a bylo až hmatatelné, jak svou hudbou oslovoval nejen pamětníky, ale i mnohem mladší ročníky jejich dětí a vnuků. Zde jste dostali v dokonalé kvalitě to, pro co jste si přišli.

Brzkou noc rozpohybovali tajemní Bokka z Polska, jejichž elektropop signalizoval, že i u našich severních sousedů se rodí zajímavá muzika a takových je na letošních Colours Of Ostrava mnohem více. Fandové elektroniky si užili návrat v plné síle legendární formace Roni Size & Reprazent, případně inovátora Clarka, který rozvibroval Agrofert Fresh Stage.