Festival Colours of Ostrava letos zažívá už svůj čtrnáctý ročník, pokud nepočítáme jednu výjimečnou zimní edici v lednu roku 2007. A začátek Colours AD 2015 se nesl ve znamení splacených dluhů - obstarali ho dva umělci, kterým nepřízeň osudu v minulosti zabránila v Dolní oblasti Vítkovice vystoupit.
© Marek Gerhard / musicserver.cz Ouverturou celé taškařice byl Festival v ulicích a především jeho vyvrcholení v podobě společného koncertu Jiřího Pavlici a
Hradišťanu s
Vlastou Redlem a jeho ansámblem - krásný důkaz toho, že hudba opravdu nezná hranice. Nadto pamětníci maně zavzpomínali na Černé louce, jaké to bylo, když se právě zde a na Slezskoostravském hradě konaly Colours až do roku 2011. Nyní tedy Colours počtvrté v unikátním industriálním areálu Dolní oblast Vítkovice. A opět je vidět, že se pořád něco děje - přibyla Bolt Tower a prostor doznal dalších změn a vylepšení.
Ostrý start letošních Colours, které se při letmém pohledu do programu zdají být těmi nejvíc elektronickými a tanečními v historii, symbolicky odpálil
Michal Hrůza, jemuž loňské vystoupení znemožnil příšerný incident na Stodolní a islandská div(n)oženka
Björk, kterou před třemi lety indisponovala nemoc.
Live: Zrní a a Janáčkova filharmonie Ostrava (Dan Hájek)
© Martin Chochola / musicserver.cz Spojení s Janáčkovou filharmonií Ostrava byla pro
Zrní tak trochu indiánská stezka plná nástrah. Jejich koncertní spontánnost byla rázem pevně uchopena, naštěstí o smyčcové party se postaral Stano Palúch, kterému se evidentně povedlo naladit se na stejnou vlnu a správně ukotvit jejich materiál. Hostování Niny Marinové (ve skladbě "Edárik a Pádik"), bylo pak symbolické, neb právě ona je se Stanem dala dohromady. Palúch a Zrní nachystali selekci, v níž se snažili v maximální míře ukotvit možnosti symfonického tělesa a zároveň ponechat živelnost, osobitost a čitelnost jejich tvorby. Vznikla tak jakási
výprava za
"Kojotem" - výsledek zněl fantaskně, s jednotlivými příběhy, v nichž byl jediný občas drobet nesvůj zpěvák Jan Unger, jakoby tím vším byl nějak svázán. Ničemu to však nevadilo, ona hudební obrazotvornost fungovala a prolínala se texty. Hodina nakonec byla málo a pro samotné Zrni to možná byla poučka, kam se třeba i vrtnou na další desce.
© Marek Gerhard / musicserver.cz Výborný koncert odehráli bratislavští
Longital - s názvem jejich aktuálního alba jste se po jejich báječné jízdě, co utekla hrozně rychle, mohli sami sebe zeptat "A to je všetko?". V aktuálním poloakustickém hávu trio bez elektroniky, ale stále s notnou dávkou energie, radosti a suverenity. Čisté potěšení sálalo i z koncertu
Vladimíra Mišíka a Etc. Mišík na Radegast Czech Stage (proto nezazněl "Gambrinus"?) vypadal náramně v pohodě, mezi písničkami vtipkoval a bylo až hmatatelné, jak svou hudbou oslovoval nejen pamětníky, ale i mnohem mladší ročníky jejich dětí a vnuků. Zde jste dostali v dokonalé kvalitě to, pro co jste si přišli.
Live: Caribou (Tereza Vavroušková)
Londýnský DJ a producent Caribou, známý též pod pseudonymy Manitoba nebo Dafnion měl první festivalový den za úkol ukončit program na hlavním pódiu. Caribou už není pouze sólový DJský projekt, ale show s živou kapelou a oslnivýmim světlenými projekcemi. Vystoupení se tak z klubové scény může směle přesunout na větší pódia a návštěvníci festivalu si tak mohli užít opulentní elektronickou show. Dramatické efekty a skvěle vybalancovaný set rušily snad jen značně přebasované beaty, jelikož zvukař zřejmě neunesl nápor prvního dne a usnul s hlavou na mixpultu. Caribou však momentálně patří ke špičkám taneční scény a jejich živá vystoupení jsou skvělou směsí elektroniky a živých nástrojů doprovázené subtilními vokály a jistě se je vyplatí vidět i v komorním klubovém prostředí.
Brzkou noc rozpohybovali tajemní Bokka z Polska, jejichž elektropop signalizoval, že i u našich severních sousedů se rodí zajímavá muzika a takových je na letošních Colours Of Ostrava mnohem více. Fandové elektroniky si užili návrat v plné síle legendární formace
Roni Size &
Reprazent, případně inovátora Clarka, který rozvibroval Agrofert Fresh Stage.
