Zatím poslední album Květů "Bílé včely" vyšlo v roce 2012. Květy tenkrát šetřili s hosty a kromě dvou výjimek se na něm neobjevil nikdo jiný než členové kapely. A deska to byla silná, Martin Kyšperký napsal úžasné texty, hudba fungovala a Ondřej Ježek v Jámoru kouzlil tak, jak on to umí.

Mezitím členové kapely vydávali své další projekty. Martin Kyšperský "Svetr", Aleš Pilgr další album Biorchestru, se kterým vznikaly i úchvatné kuchyňské covery, ale vznikla i nahrávka Muchy, Květy se objevily s novými písněmi či covery na několika kompilacích (třeba "Zpívající břidlice", ale nejen ta). Došlo i na další spolupráci Kyšperského s Lenkou Dusilovou, Janem Burianem, Jakubem Cermaquem či Lubicou Christophory. Z Kyšperského se stal herec v Hřebejkově "Případu pro exorcistu". Bylo toho fakt hodně. A přitom vznikaly písně na další desku Květů, desku, která se jmenuje "Miláček slunce".

Ta vyšla v den pětatřicetin Martina Kyšperského, který je výhradním autorem všech skladeb. Kyšperský zůstává i nadále klíčově ovlivněn dobou, v níž vyrůstal, koncem osmdesátých let minulého století. Artefakty, které ji připomínají, se tu objevují už tradičně v textech (třeba "Syn"), zároveň kapela vydává album i na všech v té době obvyklých nosičích. Kromě dnešních CD a digitálních podob je to vinyl a kazeta (která obsahuje bonusovou skladbu).

Petrost a přímost "Miláčka slunce" je to, co bude album asi nejvíce charakterizovat. Ta deska je tak pestrá, že se mi při jejím poslechu samovolně začaly vybavovat zcela odlišné kapely, po kterých jednotlivé skladby voní. To neznamená, že by jimi byly nutně inspirovené nebo že by kapela hrála stejnou hru jako Jarda Svoboda s Trabandem na své poslední desce. Spíš to dokládá, že se Květy nebrání vůbec ničemu, ničeho se nebojí. A tak jednou zní jako Einstürzende Neubauten ("Český klub německých ovčáků" a ENka hrající věci jako "Sabrina" nebo "Youme & Meyou"), jindy jako Beastie Boys ("Opičí král (ještě přece je čas)" a tady myslím na skladby jako "Sabotage"). Schválně si zkuste tu hru a hledejte vůně a tvary přítomné i v dalších písních.

Kyšperský je pořád prvotřídním textařem. Umí uchopit pár slov, jimiž v několika málo verších vykreslí popisovanou situaci, atmosféru, náladu. Když v písni "Je podzim" použije jednoduché spojení "taková ta vůně namíchaná z touhy a stesku", je to přesně ono. Ostatně, tohle spojení dost dobře vystihuje desku jako takovou.

Když jsem před pár dny viděl hrát Martina Kyšperského na Bohnickém Babím létě, přemýšlel jsem před koncertem, co zahraje. Jestli to budou sólové věci nebo Květy. Nakonec hrál Květy, sám, na kytaru a skupinu k tomu vlastně nepotřeboval. Písničky, včetně těch z této desky, fungují i obnažené. Spolu s kapelou pak vzniká souznění, jakých není mnoho. Květy jsou ve skvělé formě a Martin Kyšperský ukazuje, že stále umí snít, i když tentokrát za bdělého stavu.

PS: "Miláček slunce" bude pokřtěn na koncertech 21.10. v brněnském Kabinetu Múz a o den později v pražské Malostranské besedě. To si fakt nemůžete nechat ujít.